Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno
HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

SPELEOLOGIE

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Předprázdninová Soča

Předprázdninová Soča

Od posledního vodáckého výletu na Balkán, odkud jsem museli prchnout před velkou vodou, se na můj vkus dlouho nic nedělo. Proto jsem se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou a naplánovat vodácký výlet sám. Jako cíl  jsem zvolil Soču, podle mne jednu z nejkrásnějších řek Evropy, kde se dá pádlovat skoro za každého stavu vody.



Odjížděli jsme ve středu po práci, klasické navázání lodí, pak trošku zmatky, kdy se přehazovaly věci a lodi z osobáku do dodávky, protože že by se tam prý všechno nevešlo. No jo, někteří jsou již zvyklí na své pohodlí. Ale následný gastrokomfort stál za to! Nakonec se vše vešlo a vyrážíme směr Rakousko. Poslední kontrola vodočtu a je jasno – Lieser má vodu, sice klesá, ale čtvrtek na rozpádlování bychom tam měli stihnout. Tím se nám i zkrátila cesta a spíme na super parkovišti u Lieseru, kousek pod nasedačkou.


Soča

Soča

Prohlédněte si všechny fotografie k článku...


Lieser

Ráno snídaně, moc se nám nechce, přeci jen jsme šli spát ve 3 hodiny, ale voda je pěkná a sluníčko se vyhouplo nad hory, tak se není na co vymlouvat a jde se přependlovat auto.  Nasedáme klasicky pod mostem, dle vodočtu 170 cm. Já najíždím, Spaci zametá. První peřejky zvládáme a pěkně nám to ubíhá, když přijíždíme skoro k nocovišti, jeden záludný válec zastaví Martina a do dalšího padne prakticky bez rychlosti a skoro bokem. Následuje pokus o eskymáka a krysa. Plaváčka i loď odlovíme za nadávání, co je to za těžkou řeku.

Liesser - nasedačka

Pak už jen dostat Martina na náš břeh, kde vidíme, že měl fakt smůlu a někde si rozčísl obočí. Lékárna ven a jde se ošetřovat. Je trošku otřesený, ale pokračujeme. Užíváme si krásné peřejky, serfovačky, přejezdy, prostě hezkou vodu a sluníčko. Po nudnější pasáži, kdy se Lieser rozlije a vody je méně, následuje silniční most a Lieserschlucht – slalomka. Najíždí Spaci, za ním já a po vracákách čekáme, jestli někdo nebude mít problém. Netrvá dlouho a Martin má druhou krysu. Během chvíle je na břehu, holky ve vracáku, Spaci míří za kajakem a já ho následuju. Dohoníme ho až skoro na konci.

Následuje chvíle dumání, co dál. Kajak zajistíme smycí, voláme holkám, že to dojedeme a autem se vrátíme pro ně nahoru. Nikdo telefon nebere, děvčata jsou zaneprázdněná záchranou Martina z druhého břehu. Dojedeme pro auto a vracíme se nahoru, cestou nabereme Martina a jeho kajak a nakonec z toho vytěžíme se Spacim nejvíc, protože se necháme odvézt až na začátek slalomky. Cestou naberem holky a už bez problému dojíždíme na vysedačku. Ke konci se mě ještě Lenča ptá, kdy že to bude ta těžká slalomka Odpovídám, že už je to za náma, pak už jen ladíme obtížnost, která musí být III+, kdy to plus je zvlášť důležité, protože III+ ještě nejela. Rozhodujeme, že Isel si kdyžtak necháme na neděli cestou zpět, protože Soča má super vodu a není na co čekat. Vyrážíme se tedy utábořit k Lago di Predel a rozjet první grilovací večírek zájezdu.

Soča

Vstává se nám již lépe, rychlá snídaně a vyrážíme do Bovce pro permity a na nasedačku Srpenice I, kde se potkáváme se třetím autem a naše parta je kompletní. Přependlujeme auta a vyrážíme na vodu, té je akorát -  Brucke Zaga ukazuje nějakých 32 kubíků. Sluníčko, paráda, může se mít někdo takhle dobře? Užíváme si každý vracák a pomalu dorážíme na vysedačku před slalomkou, kdo chce, končí, já si s ostatními dávám i slalomku. Konečně jsem se kousl a dal si ji taky, pořád tam byl strach, co když se to nepovede, pod tím je přeci ta obávaná Sifonstrecke …

Soča

Vše dobře dopadlo a zas to byla paráda. Rozpádlovaní a nadšení vyrážíme na Otonu. Ani nám nevadí ten dlouhý sestup na nasedačku, jen dole zjišťujeme, že se nám ztratila jedna Lenka, neodbočila dolů, ale pokračovala rovně po cestě. Nepřichází, telefon nebere, nedá se nic dělat, jedeme bez ní. Najdeme ji pak. Vstupenka se nám daří, někteří se schladí eskymákem, v dalším válci nám ale končí singlíř. Jedu na ním a říkám si, ten si to dává, takhle pěkně na komoru … Ale měl to bohužel přes ruku a nestihl válec objet, ten si ho pomuchlal a nakonec vyplivl zvlášť loď a pádlera.

Soča

Sem tam někdo zvedá, ale bez problémů dojíždíme. Následuje hra „Najdi Lenku“, která se úspěšně našla v kempu, jen nechala kajak kdesi daleko po cestě. Nemusím dodávat, že Lenka má svoje ztracení „na talíři“ až do konce víkendu.

Koritnice

Další den jsme po klasické Srpenici I, II a slalomce dali odpočinek a navštívili rybí restauraci v Kobaridu – to pádlování je třeba si užít a i Kobarid stojí za navštívení, bohužel většina odkazuje na I. světovou, což není úplně pozitivní kapitola dějin.  Pak následoval přesun na Koritnici z klasické nasedačky u bunkru, jen bylo třeba sebou hnout, jezdit se smí jen do 18 hodin.

Soča

Po krátké, ale výživné letní bouřce se nad hladinou vznášel opar, kde bylo sotva vidět pádlera před. Konečně si děláme i pár obrázků v soutěsce na začátku, jen škoda, že bubláky u skály nestihly během focení nikoho spolknout. Splutí probíhalo ve stylu – tam vpředu něco šumí?! Nevšední zážitek a moc pěkný vodní stav, vysedačka u Prijon centra a s mezizastávkou v Bovci zpět do kempu.

Soča

Poslední noc nás bouřka vyhnala večírkovat pod střechu, ale i tak to stálo za to a na spaní už byl klid a mohli jsme se přesunout zpátky pod plachtu. Ráno už jen posnídat, zabalit a rychle na nasedačku Srpenice I, vyšší vodní stav byl příjemná změna, jen jsem místo trička už musel vytáhnout bundu. Dali jsme to i se slalomkou, pak rychle na vázat  a po poslední zmrzlině a kávě v Bovci vyrazili domu.

Zájezd se nám skvěle vydařil, někdo plaval, někdo eskymoval, ale všichni si to užili. Lenča se nám zvedla z WW II na WW IV během pár dní a po prvnotním strachu z Lieseru s námi zandavala slalomku a Otonu bez mrknutí oka, klobouk dolů. Teď už jen naplánovat další výlet, zatím si brousím zuby na Noče …

O autorovi

Radek Schwarz prvně smočil pádlo až kolem 15. roku života. Nejprve na klasických českých řekách v otevřence, později objevoval první divočejší vlnky na nafukovačkách na Salze. Nyní už v kajaku poznává toky po Čechách, Alpách a na Balkánu. Nejčastěji s bandičkou H2O Bandits.


15.07.2016, Radek Schwarz