Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno
HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

SPELEOLOGIE

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Jak jsem se stal kajakářem

Jak jsem se stal kajakářem

Aneb o tom, jak dlouhá byla cesta, než jsem si pro sebe vybral ten správný kajak…



Nebylo to tak jednoduché, jak se mi zpočátku zdálo. Vodu mám rád odmalička, slušně plavu, kdysi dokonce i závodně, a když se na táboře zařvalo: „nástup na vodu“, byl jsem první, kdo stál nachystaný. Starou korkovou vestu z odrbaného šusťáku na sobě a v ruce dlouhé dřevěné pádlo. Bylo mi tenkrát srdečně jedno, že je určené pro dospělého chlapa. Hlavně ať už sedím v kanoi. Psal se tenkrát rok 1973 a já byl gymnastický žáček na soustředění na Pastvinské přehradě.

Měl jsem na vodě pod sebou už duši z traktoru, vlastním Pálavu a svezl jsem se i na laminátové kanoi. Pořád to ale nebylo ono. Ta svoboda rozhodování, nezávislost. To mi jaksi pořád chybělo. Prostě nikoho nepřemlouvám, sednu a jedu. Zatočím, kam chci, pustím se, kudy chci. Neřeším žádné háčkovo „proč tudy?“, „ta vlna je velká“, „já vystupuji “, „dnes nejedu“, „je zima“, „trochu prší“, nebo naopak „je vedro“ či „zrovna se líhnou komáři.“

Svoboda na kajaku

Kajak je určitý druh svobody. Navíc spojený s tak krásným živlem jako je voda. Drtivá většina lidí má kolo, ale dvojkolo má málokdo. Prostě občas tu vlastní mikrosvobodu potřebujeme a je jedno, že jedeme s partou lyžařů, cyklistů nebo vodáků. Proto jsem se rozhodl právě pro kajak.

Ono se to řekne snadno. Koupím kajak a začnu pilovat techniku. Jenže proboha jaký kajak? Těch druhů, tvarů, vhodnosti na moře, nebo na skákání na vlně. Kolik materiálů, délek, barev a vnitřního vybavení. To by se jeden kajakář zbláznil, natož takový začátečník jakým jsem byl já. Kamarád má crekovku, takže je jasně nejlepší, druhý jezdí „mořáka“, takže volba je jasná, třetí má rodeovku, ta je prý úplně super. Přicházela ke mně spousta rad a doporučení. Co kajakář, to jiný názor. Takže jinak. Sedl jsem k počítači, objednal knížku „Divoká voda“ od Miloslava „Kuřete“ Svobody a roční předplatné časopisu Pádler. Začal jsem studovat, číst recenze. Byl jsem němým účastníkem bouřlivých diskuzí na vodáckých fórech a čím dál více se ponořoval do tajů kajakingu. Brzy jsem pochopil, že místo planého teoretizování potřebuji kajak, abych si to ohmatal na vlastní pádlo a někam se posunul. Přišel mi krásný kajak Eskimo Diablo. Někdo by nad ním ohrnul nos, pár lidí se mi smálo. Že je velký, že nemá výraznou hranu, že by to chtělo plošší dno. Byl jsem z toho všeho vyjevený, ale má vlastní cesta kajakáře už začala.

První kajak, první eskymák

Za naším městem je malá vodní nádrž a já sedal poprvé do svého kajaku. Bez šprajdy. Z té jsem měl strach. Být přikurtovaný ke kajaku nebyl zpočátku moc příjemný pocit. Začal jsem pádlovat. Párkrát týdně. Jak to šlo. Nemohl jsem se nabažit toho pocitu, že jsem sám uprostřed vodní hladiny. Dokonce jsem na vodu sedal i v noci. Nad hlavou hvězdné nebe a modrá voda se změnila v černočernou kapalinu. Úžasný zážitek, který všem doporučuji. Pohoda, klid, nádhera. Není asi nejlepší nápad jít pádlovat takto v noci cestou z kina, kde hráli Čelisti – to je jasné.

Po pár týdnech jsem poprosil kamaráda Michala, zda by mě nenaučil eskymácký obrat.  Nejsem panikář a odmalička jsem cvičil gymnastiku. Proč to zmiňuji? Ono být hlavou dolů ve vodě, přitažený ráčnami v kajaku a něco řešit, není napoprvé až zase tak jednoduché. Jenže byl tu Michal. Kliďas, pohodář, velký chlap se širokým srdcem. Stál po pás v rybníku a já se těšil na něco nového. V klidu mi vše vysvětlil a jako kajakář, který už naučil mnoho lidí mít rád vodu, zkušeně a s rutinou začal lekci. Za dvacet minut Michal vylezl z vody s tím, že si zapálí cigaretu. Lekl jsem se, že končíme. Lekce málem ještě ani nezačala, zrovna když jsem měl pocit, že mi to jde. Michal prohlásil, že poslední tři eskymáky jsem dal sám, bez pomoci. Bude tedy pokuřovat a pozorovat, jak mi to půjde, když budu ve vodě sám. Zkušenosti z gymnastiky a trénovaná motorika se v tu chvíli náramně hodily. Samozřejmě, že jsem při prvním sólo pokusu nádherně „vykrysil“.

Dát pár eskymáků na klidné vodě, je ale jeden z mnoha malých krůčků jak se stát kajakářem. Spousta kajakářů si bláhově myslí, že umí rozpohybovat kajak, zvládne  eskymáka, tudíž sjede všechno. To je strašný omyl! Četl jsem spoustu dobře napsaných článků na toto téma. Se všemi souhlasím. Znalost eskymáckého obratu není totéž, co znalost techniky pádlování a jízdy. Je to podobné, jako když judista zvládne kotoul, neznamená to, že umí judo.

Dobrá, eskymáka jsem dal. Začal jsem jej trénovat pokaždé, když jsem byl na vodě. Začátky byly krušné. Jako každý začátečník jsem si u toho i slušně zaplaval. Ale nevzdal jsem to. Postupem času se z obratu stala rutina. Taková, že jsem si udělal eskymáka pro radost třeba i uprostřed Slezské Harty. Trénoval jsem takto i „morál“, kdy jsem to měl ke břehu 1 km a bál se, že to neklapne. Nebo jsem si nasadil brýle, prohlédl si hlavou dolů vodní vegetaci a potom v klidu loď zvedl na hladinu.

Na tekoucí vodě

Tekoucí voda, není ale rybník nebo přehrada. Je ale fakt, že každá zkušenost přijde později náramně vhod. Eskymák je dobrý i k naučení tzv. vylehávání. To se na vodě používá mnohem častěji a kolikrát zabrání zvrhnutí se v místě, kde bychom hlavou dolů razítkovali helmou jeden kámen za druhým. Nastoupila tedy druhá fáze. Trénink na tekoucí vodě.

Dnes už nespočítám, kolikrát jsem se převrátil na Moravici, nad kterou každý zkušený vodák mávne rukou se slovy: „je to nuda“. Já ale znovu a znovu vymetal vracáky za každým pařezem. Náklony, přejíždění proudu, trefit ten správný nájezd, pořád dokola. Po první sezóně jsem zjistil, že kajak Diablo dobrý, ale chtělo by to změnu. Takže přišel Liguidlogic XP9. Nádhera. Krásná loď, super sezení. Nikde v kokpitu se mi neválel lodní pytel a já si do vodotěsného „kufru“ za zády mohl přibalit pár suchých věcí, foťák a svačinu. Začal jsem se toulat. Delší loď s výsuvnou ploutvičkou byla super. Dala se na ní sjet docela svižná voda jako Belá nebo Salza. Zatrénovat si s ní v Opavě na kanále nebo se toulat po hladině Otmuchovského jezera v sousedním Polsku. Dokonce jsem na této lodi střihl i maraton a byl 50 sekund od místa na „bedně“. Tak uběhl další rok. Pořád to ale nebylo ono.

Okouzlení slalomem

Mám rád slalom na divoké vodě. Hltal jsem očima dovednosti slalomářů. Jejich sílu a techniku. Postával na břehu kanálů a pozoroval, s jakou lehkostí projíždí branky ve vařící se a bublající vodě. V takové, ve které je hodně vodáků rádo, že ji sjedou napřímo a přitom se neutopí. Elegance, lehkost, technika a síla. Všechno samozřejmě vykoupeno dřinou a odříkáním. Taková gymnastika ve vodě. To je ono. Slalom! Začal jsem si troufat.

Jakou ale loď? Volba padla na krásný kajak Dagger Axiom 8.5. Super kajak, o kterém reklama praví, že je to vlastně taková plastová slalomka. Tak jsem začal jezdit trochu odvážněji na divočejší vodě. S přibývajícím časem stráveným na vodě, jsem zjistil, že Dagger je opravdu super loď. Hbitá, krásná, s výraznou hranou a plochým dnem. Dá se na ní projet skoro všechno, točí se na pětníku a surfuje na kdejaké vlnce. Jenže slalomka to není ani náhodou. A mě se tyto lodě začaly líbit čím dál víc. Se slalomáři jsem začal jednu zimu trénovat na bazéně. Zjistil jsem, že jim sice v rychlosti eskymování v pohodě stačím, nepádluji zle, ale moje pádlovací technika není zdaleka to, o čem jsem si myslel, že pádlování je. Pozoroval jsem s jakou jemností a obratností dokážou manévrovat s lodí, jaký mají cit pro záběr a náklon. Bylo mi nabídnuto, ať si slalomku zkusím. Sedl jsem si tedy poprvé do ostré karbonové slalomky a zjistil, že je to typ kajaku, který jsem tak dlouho hledal.

Slalomka! Štíhlá loď, zaoblené dno, délka, která umožní jet rychle s minimálním počtem záběrů. Boční vodu oblý tvar trupu neřeší, ostrá špička projíždí vlny jako nůž máslem. Loď, o které kdosi vtipně poznamenal, že neštěká, ale rovnou kouše. To bylo ono! Náklony dostaly nový rozměr. Rychlost a lehkost, se kterou se kajak pohybuje po vodě je úžasná. Byla to doslova výzva. Jenže ouha! Lehoučká a obratná karbonová slalomka je jedna věc, ale materiál, ze kterého je vyrobená, je věc druhá. Vím, že dnešní super materiály vydrží strašně moc. Viděl jsem dokonce reklamu, kde chlápek buší dřevěnou palicí do karbonové lodě, až loď skákala po zemi. Ale i tak, o kajak za nějakých 30 tisíc a více bych se na řece nebo kamenitém potoce asi hodně bál. Co teď? Začal jsem pátrat a zjistil, že existují i plastové slalomky. Nemyslím Dagger Axiom a jim podobné. Myslím opravdové slalomky vyrobené s plastu. Délka, šířka a tvar jako jejich kompozitové předlohy.

Konečně ideální loď

Takže hurá na kanál do Budějovic, kde mají k půjčení Delsyka od Neckáře. Krásná loďka, trochu kratší, ale s dobrými vlastnostmi. Ne nadarmo si ji kluci vybrali do instruktážního videa „Na kajaku bezpečně a lehce“. Na trénink na kanále je to super loď. Na potok nebo řeku bych si ji ale nevzal. Připadala mi z toho tenkého plastu hodně zranitelná. Tak co teď? Znovu recenze, diskuze a znovu udělat ten krok do neznáma. Až se najednou objevil inzerát, že je na prodej plastová slalomka Rainbow SL 350.

Jen jsem do ní sedl, srdce se zachvělo. Věděl jsem, že je to ta pravá. Opravdu slalomka. Dlouhá, nezvykle nízká, placatá loď. Na 3,5 metru délky a 60cm šířky si musíte prostě zvyknout. Samozřejmě, že plastový kajak, který váží 14kg, nebude mít nikdy jízdní vlastnosti jako 7,5 kg vážící karbonová slalomová šipka. Ale na řeku i do kanálu je to super loď. Nic mi neodpustí, takže mě nutí pořád na sobě pracovat. I na vodě, o které by mohl někdo prohlásit, že je to nuda, se s takovou lodí dá předvést slušná technika a užít si to.

Postupem času jsem přišel i na jednu zajímavou věc. Někteří kajakáři se baví způsobem: „co jsi sjel nejtěžšího, WW III?, to já sjel už WW IV.“ Jenže když je potom vidím na vodě, tak jsem pro tyto kajakáře našel výraz „sjížděči“. Oni opravdu sjedou WW IV, ale mají problém ve vodě této obtížnosti zatočit, přejet bokem vlnu. Nedokážou si to dle mého prostě na takové vodě užít. I když možná ano, akorát jinak. Nevím. Pokud je jejich touha jen sjet, přežít a neřešit zbytek, tak proč ne. Je to každého osobní volba co a jak bude jezdit. Myslím si osobně, že je lepší jezdit vodu třeba o stupeň lehčí a pořádně využít kdejaký vracák, vlnu, peřej a válec. Pilovat techniku, zablbnout si s menší mírou rizika. Je v tom stejný rozdíl jako když lyžař sjede s vytřeštěným zrakem černou sjezdovku a je rád že to přežil a lyžař, který si nádhernými carvingovými oblouky vychutná sjezdovku červenou, tedy lehčí.

Dnes už mám doma vedle Raibowa ještě jednu plastovou slalomku. Nádhernou Perception Fox. Krásný kajak. Bez zbytečností, ale na slalomku dobře vybavený. Slušná sedačka, rychle polohovatelné pedály a v ostré slalomce nepoužívaná zádová opěrka. Jednoduchým způsobem jsem během pár pokusů seřídil sedačku a naladil tak předozadní rovnováhu. Loď jezdí naprosto skvěle. Na řece, slalomovém kanále, potoce ale třeba i na jezeře.

Proto se dělá tolik tvarů, rozměrů, lodí určených na to či ono. Pro to, aby si každý vybral. Já si vybral slalomku a nelituji. Byla v mé hlavě už dávno předtím, než jsem si do ní sedl. Jen jsem na to musel přijít.

Je mi líto, že tento typ lodí je jaksi stranou zájmu. A to i přesto, že jsou to kajaky s úžasným potenciálem a vlastnostmi posunujícími dovednosti kajakářů o pořádný kus výš. Ne nadarmo jsou tyto plastové slalomky v půjčovnách na některých umělých kanálech. Právě proto, aby si vlastnosti těchto lodí mohli návštěvníci vyzkoušet a porovnat s vlastnostmi svojí crekovky, rodeovky, atd.

Kdosi se mě ptal, když jsem nesl, pro někoho nezvykle dlouhou slalomku na bazén: „ty budeš dnes eskymovat v mořáku?“ Když jsem předvedl, co se s lodí dá dělat, byl mezi prvními, který si ji chtěl zkusit.

S kajaky je to dnes podobné, jako kdysi s lyžemi. Kdo neměl „kraťasy“ byl out. Naštěstí se situace začíná zklidňovat. Třeba to samé čeká v budoucnu i kajaky. Po módě vlastnit kraťoučkou rodeovku, či bachratou 300 litrovou creekovku, přijdou možná více do obliby tvarem méně extrémní lodě s nejnutnějším výtlakem a s krásným štíhlým trupem, i když už se vyrábějí delší dobu.

U slalomky jsem si všiml ještě jedné věci. V této lodi sedíte více „ve vodě“. Vodu, dle mého, dokážete lépe vnímat. Pádlo má větší akční rádius. List pádla dokážete zasadit těsně blízko štíhlé špice. Při vylehnutí dosáhnu bez námahy dál a používám tak delší páku. Když eskymujete, rotujete vlastně ve vodě. Neškrábete se (až) nad hladinu. Celek loď + kajakář má také jinde těžiště. Oblý trup se chová jinak než loď s plochým dnem, výraznou hranou a navazujícím kolmým bokem. U spousty lodí je v parametrech napsáno: „snadno se eskymuje“. Tak snadno jako ve slalomce, ale určitě ne.

Na závěr podotýkám, že mým záměrem nebylo napsat reklamu na plastové slalomky. Toto jsou pouze mé postřehy a názory z mé cesty za kajakem. Dnes je mi kousek přes padesát a začínal jsem s kajakem před 8 lety. Píšu to proto, aby si lidé i v tomto věku plnili své sny a šli za nimi. Věk nerozhoduje. Jde jen o to, jak moc chceme.

Děkuji tímto všem mým kamarádům, kteří mi věnovali kousek svého času, pomohli radou a dávali na mě pozor, když jsem si odbýval svoje začátky na divoké vodě. A samozřejmě i mé partnerce, která trpělivě stála s házečkou v ruce v únoru na lávce nad řekou. To proto, že ten její magor vůbec neřeší, že včera napadl čerstvý sníh, ale zjistil si na internetu, že je dost vody a měl chuť si na slalomovém úseku chvíli zajezdit.

Bojek


22.08.2016, Záboj Šnýdr


Diskuse


PetrZ
PetrZ

Dobrý článek a spousta dobrých postřehů. Co za pár let pokračování na téma jak se z kajakáře stávám singlířem?? :-D :-D

23. 08. 2016, 06:43:33
Jarek
Jarek

Krásný článek :-). A krásná životní vodácká cesta. Ta moje (věkem jsme stejně) je v ledasčem podobná, jen jsem asi méně talentovaný (gymnastiku jsem nedělal :-) )       a jako mezníky nemám různé kajaky, ale vyhozená ramena. Po poslední luxaci, která se řešila operací, jsem se rozhodl pro změnu a od loňského podzimu jsem začal s OC. Zpočátku vrůšo i na ZW, ale plním si sen, i když občas zaslechnu něco o bláznění na stará kolena ;-). No a na vodě (nebo za vodou?) čím dál víc hledám něco jiného (lepšího? ) než adrenalin. https://www.youtube.com/watch?v=NapXSLNwMBI

23. 08. 2016, 12:42:05
Kosatka
Kosatka

Taková skoroslalomka je třeba Axiom

23. 08. 2016, 18:17:51
Kosatka
Kosatka

aha tak příště si nejdříve článek přečtu celý...

23. 08. 2016, 18:41:49
Lucie
Lucie

Ahoj, tvůjčlánek mně nadchnul, teda nejvíc asi konec kde popisuješ kolik Ti je a kdy si začal.  Jezdila jsem od dětství, ale jen velmi rekreačně, na nejmírnějších vodách, pak nějakou dobu vůbec ne. Letos mi je 36 a rozhodla naučit jezdit pořádně. Mám zasebou pár lekcí s instrukorem a  pár chvil v kanále. Včera jsem se tam tak moc utopila, že jsem začala přemýšlet, co tady vlastně dělám a jestli mám tohle ve "svém věku" zapotřebí. O co se to tady vlastně pokouším, přišla jsem tak asi minimálně o 20 let pozdě. Díky tomuhle článku pojedu zas :-).

25. 08. 2016, 12:52:54
Komenský
Komenský

... a navíc ses ještě za těch 36 let nenaučila pořádně česky ...

Je mi smutno!

J.A.K.

26. 08. 2016, 11:53:19
F. Palacký
F. Palacký

Hele, Amos, zas to tak nepřeháněj! Shody tam jsou, tvrdé a měkké samohlásky taky v pohodě, tak bych to až tak nehrotil. Na některých fórech se můžeš setkat s velmi, velmi, ale opravdu velmi hrubším kalibrem ;-)

26. 08. 2016, 12:07:51

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze