Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Letní výstup na zimní Zugspitze

Letní výstup na zimní Zugspitze

Léto začínalo, ale my jsme se prohrabávali po kolena ve sněhu. A to přitom Zugspitze, nejvyšší hora Německa, nedosahuje v porovnání s nedalekými tyrolskými vrcholy ani celých 3 000 m.



Alpy, Německo a Rakousko

Název anglicky: Ascent of Zugspitze

Základní trasa: Garmisch-Partenkirchen/Hammersbach - Hollentalangerhutte - Zugspitze

Druh treku/túry: Výstup na vrchol, 2-denní, 1-denní

Obvyklý počet dní: 2

Délka: 20 km

Vhodné měsíce: X, IX, VIII, VII, VI, V

Povolení, poplatky, omezení, zákazy: ne

Nejvyšší bod: 2962 m

Celkové převýšení: 2800 m

Obtížnost: Náročný

Pohyb po ledovci nebo sněhových polích: ano

Obsahuje horolezecké úseky obtížnosti: ferata

Potřebné vybavení:

Obvyklé věci na turistiku + mačky a cepín +výbava pro pohyb na feratach (úvazek, feratový set, helma). V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Jak je psáno v textu výše, pokud je ferata zapadaná sněhem, z túry se stává velmi náročný podnik, kdy je potřeba vlastní lano a jistící prostředky.

FotkyFotky

FotkyFotky

FotkyFotky

(Autor fotografií: Tomáš Kadlec)

Popis:

Na vrchol hory je možné se dopravit lanovkou jak z rakouské, tak i z německé strany, ale klasický výstup , ten vede zajištěnou cestou Höllental. Velice pestrá výstupová cesta na svých 2200 metrů převýšení nabídne romantický průchod po lávkách nad potokem Hammersbach, zajištěnou cestu se slavným klíčovým místem Brett (německy „prkno“) a rovněž vyznavači ledovců si vydupou pár poctivých kroků na sněhovém poli kousek pod vrcholem. Všechno by se dalo zvládnout s dobrou kondicí a základní ferratovou zkušenností poměrně v pohodě, kdyby… kdyby tři dny před naším příjezdem nenapadl čerstvý sníh. Hodně sněhu.

Vzhůru k chatě Hollentalangerhutte

Na Zugspitze jsme si vyhradili pouze víkend,  proto jsme odjížděli již v pátek v pět ze Zličína a přejeli přes Německo do Garmisch - Partenkirchenu. Nocovali jsme v kempu v Grainau, kde na nás do jedenácté na základě předchozího telefonátu počkali. K vrcholu jsme vyrazili v sobotu 26.6. v sedm ráno z parkoviště vesničky Hammersbach.

Znali jsme nominální čas výstupu (8 hodin), ale zároveň bylo jasné, že sníh nám může výstup komplikovat. Tak jsme se snažili moc se neloudat. Ke vstupní chatě do soutěsky potoka Hammersbach šlo všechno hladce. Avšak ujištění personálu chaty, že výstup na vrchol je nemožný, neb na finálním úseku je lano pod sněhem a není možné se jistit, nám na optimismu moc nedalo. Pokleslí na duchu jsme začali plánovat náhradní program, když nám náhodný okolojdoucí ferratista poskytnul protiinformaci, že výstup možný je. Babo raď.

Výstup

První zajištěný úsek začal kousek nad chatou Hollentalangerhutte. Nebyl nikterak dlouhý a ani klíčové místo Brett v podobě traverzu přes příkrou plotnu není vůbec strašné. Tento úsek nás akorát tak navnadil. Pak ale začala standardní šlapací rutina k ledovci okořeněná pohledem na instalace na vrcholu Zugspitze. Antény jsou nepřehlédnutelné, na vrcholu je vybudováno něco, co se podobou blíží malému kosmodromu…Přechod přes ledovec nebyl díky sněhu nikterak rychlý. Co jsme sledovali, většina lezců přešla ledovec jenom s hůlkami. Opět si riziko musí každý zvážit, faktem je, že i my jsme ho přešli sólo.

Cesta vedla středem a vyhýbala se trhlinám po pravé straně. Závěrečná ferrata měla být třešničkou na dortu. Je zajímavá, dobře odjištěná a neobsahuje vysloveně technicky náročné úseky. Nicméně, když už se blíží závěr druhého výškového kilometru denního převýšení , tak už je únava docela znát.  Lano bylo na posledních sto výškových metrech opravdu místy pod  sněhem.

Rozumní lezci by se na takovém úseku dojistili vlastním lanem.  Lano bylo v batohu našlápnutých borců vepředu, kteří kritické úseky překonávali několika rozvernými skoky a jaksi jim nedocházelo, že za nimi už to další nemusí brát jako příjemnou adrenalinovou vložku, ale jako objektivně riskantní úsek. Tady jsme udělali cennou zkušenost pro příště, k vrcholu se naštěstí dostali všichni v pořádku.

Vrcholový kříž se tyčí na skále vedle zmiňovaného kosmodromu. Civilizace má však své výhody a to nejenom v podobě pivka, ale v druhé fázi i v podobě lanovky, kterou jsme se museli nechat svézt zhruba 300 m dolů, protože i normální sestupová cesta byla pod sněhem a po několika pokusech projít  jsme zhodnotili, že „tudy cesta nevede“. Nocleh jsme měli zajištěný na chatě Knorrhutte, asi 900 výškových metrů pod vrcholem. Na chatu jsme opět šli přes hromady sněhu, majitelé sněhových návleků měli výhodu. Chata byla plná turistů. Přes víkendy je beznadějně obsazená, neboť ji využívají organizované víkendové výpravy. Kdo nemá zamluvené ubytování dopředu, má smůlu. Na chatu jsme dorazili okolo osmé, na jeden den, toho bylo docela dost.

Sestup

Druhý den jsme vyrazili do údolí. Cestou jsme litovali množství turistů, kteří vyráželi k vrcholu jenom v šortkách a polobotkách. Na naše varování kroutili hlavou, vůbec netušili, do jakých závějí míří. Okolo chaty Reintalangerhutte však opravdu nenapovídaly, jaká situace panovala již o nějakých  1000 metrů výše. Návrat k parkovišti proběhnul bez komplikací po cestách přes prohřátý letní les (směr Kreuzeck) , cepíny na našich batozích však musely pro ostatní turisty vypadat docela exoticky. I tak je návratová cesta z Knorrhutte docela dlouhá, obchází celý masiv Alpspitze. Nechá se však zvládnout  za nějakých 10 hodin, je tak možné se při troše štěstí dostat do Prahy okolo půlnoci.

Shrnutí výpravy

Dvoudenní túra kombinovaného VHT,  výstupu po zajištěných cestách a  i trocha ledovcové turistiky.Technická výbava odpovídá charakteru výstupu: ferratový set, přilba. Stoupací železa (mačky), cepín, případně lano pro překonání ledovce je otázkou volby.Časová náročnost výstupu je nominálně stanovena na 8 hodin. Dali jsme to za deset hodin a měli jsme toho docela dost (a pak nás čekal ještě 900 výškových metrů sestup).Doporučená mapa: Kompas Zugspitze 25.

Zajímavé informace

Jízdní řád lanovky a zubačky

Mnichovského domu

Fotografie a filmy

Prvovýstupce se Zugspitze dočkala 27. srpna 1820. Josef Naus bavorský voják a studovaný zeměměřič dostal r. 1820 rozkaz zmapovat pro topografický atlas krajinu Werdenfels, ve které se Zugspitze nachází.

FotkyFotky

Lze na celé trase přespávat na chatách, v hotelech či penzionech? ano

Ubytování a jídlo:

Po příjezdu do "Ga-Pa" se můžete ubytovat v jednom ze spousty hotelů či ubytoven, skutečnost, že jde o turistické centrum se odráží na cenách služeb i ubytování. Levnější variantou je třeba klasická mládežnická ubytovna Jugendherberge. Pokud dáváte přednost spíše domáckému ubytování, volbou může být Garni Schlossblick s výhledem na známý hrad Neuschwanstein u nedalkého jezera Forggensee.

Münchner Haus

Höllentalangerhütte

Přístup na začátek: Cesta z Prahy přes Mnichov do Garmische je zhruba 500 km a standardně se nechá zvládnout za 5 hodin.

Orientační rozpis po dnech:

1. den - Hammersbach - Zugspitze

2. den - Zugspitze - Hammersbach

Odkaz na trasový soubor z GPS: ke stažení

Další možnosti túr v okolí:

Po velkých výkonech při výstupu na nejvyšší horu Německa si udělejte poklidný výlet na nádherné zámky Neuschwanstein a Hohenschwang. Výhledu na oba si můžete užít s oken přátelského hotýlku Garni Schlossblick.

Autor popisu: Tomáš Kadlec


05.12.2016, Tomáš Kadlec


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

RECENZE VYBAVENÍ

... z webu SvetOutdoru.cz