Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno
HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Německem pěšky z jihu na sever

Německem pěšky z jihu na sever

Student z Německa, Raphael Kusch (22 let), přešel bez jídla a peněz Německo z jihu na sever - 1100 kilometrů dlouhou trasu. Jak to udělal?



Poslední dny jsme doslova (a zřejmě i oprávněně) v adrenalinovém a outdoroovém světě zavaleni příběhem a výkonem rakouského Felixe Baumgartnera. Trochu tak zanikají i jiné, obdivuhodné činnosti lidí, kteří jsou sice méně proklamováni, ale pozornost si jistě zaslouží podobnou.

Informaci o Raphaelu Kuschovi, pouze letmo zmíněnou, jsem četl před víkendem v Lidových novinách a přišla mi natolik zajímavá a pozoruhodná, že jsem se rozhodl vám ji zprostředkovat.

Dobrodruh?

Krátká novinová poznámka rozebírala význam slova "dobrodruh", hledala definice a dávala všanc například jméno současného "moderního dobrodruha" Felixe Baumgartnera. To však není důležité. Důležitý je fakt, že následně padlo mimo jiné i jméno Raphaela Kusche (22 let) jako dalšího potenciálního dobroduha současnosti. A tak si povězme ve zkratce jeho příběh:

Tento německý student se letos rozhodl pro ojedinělý počin - bez vlastního jídla a peněz (!) přejít Německo z jihu na sever. Trasu si vyměřil zcela jasně - jeho 1100 kilometrů daleká cesta vedla z bavorské osady Einödsbach až na severoněmecký ostrov Sylt, který je svázán s pevninou silnicí - a urazil ji za neuvěřitelných 22 dní a 23 hodin (urazil tedy denně okolo 50 kilometrů!).

Raphael Kusch - dobrodruh; ilustrační foto

Jeho batoh obsahoval kromě náhradního oblečení také fotoaparát, hygienické potřeby, notebook a spací pytel s karimatkou. Více neměl. A přesto to dokázal - spoléhal na laskavost lidí, které potkal a s nimiž hovořil. Nejlepší čas pro setkání s lidmi poté viděl mezi 17. a 19. hodinou, kdy lidé většinou pracovali na svých zahrádkách a byli tak Raphaelovi nejotevřenější pro konverzaci. Nikdy se nemusel zeptat více než 4 lidí, aby našel nocleh, který byl často v již opuštěných dětských pokojích starých rodičů. Jídlo mu pak po vyložení svého příběhu dali zadarmo dokonce i v restauraci či pekárně. Že však jeho cesta nebyla jenom idylou potvrzovaly i velké bolesti nohou na cestě - puchýřům se zkrátka nevyhl.

Raphael Kusch - dobrodruh; ilustrační foto

"Výkon" (zvláštní slovo v této souvislosti, že?) Raphaela Kusche je dobrým znamením pro nás všechny - nejen turisty a nadšence do hor. Zřejmě je stále možné najít i u neznámých lidí zázemí a pochopení, laskavost se z dnešního, často na oko dosti krutého, světa nevytratila - třeba jednou, až někdo nebude záměrně bez prostředků putovat světem, ale dostane se do ošemetné situace, vzpomene si na příběh německého studenta a nebude se bát oslovit tamní lidi pro malou či větší pomoc. Ale osobně vám přeji, abyste to nepotřebovali a vždy se měli na cestách co nejlépe!

Více informací na stránkách deníku Der Spiegel.

Zdroj: spiegel.de
Fotografie ke článku jsou pouze ilustrační.


19.10.2012, Ondra Němeček


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

RECENZE VYBAVENÍ

... z webu SvetOutdoru.cz