Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno
HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

• TRAILOVÝ BĚH

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

430 km napříč Británií

430 km napříč Británií

Jaký byl ultratrailový závod The Spine Race očima vítěze Pavla Paloncého? 430 km nonstop, v Anglii a sólo!



Tuhle těžko představitelnou porci jsem vlastně zvládl i proto, že jsem se nikdy nesnažil si ji představit v celku. Nikdy jsem neuvažoval ve smyslu "ještě 260 km do cíle", ale "30 km do depa". Nebo ještě lépe "ani ne 20 mil…". Když Anglie, tak pořádně.

V ledové vodě po kotníky

A Anglie to byla pořádná – farmy a neustálé přelézání plotů a branek (na místech k tomu určených), déšť, vítr, mlha a vřesoviště. Ta byla asi na celém závodě největší překážkou. Buď v nich cesta nebyla, což hlavně v noci znamenalo opravdu náročný a pomalý postup, kdy jsem se náhodně propadal do ledové vody, nebo v nich byla krásná vydlážděná pěšinka, jenže vlivem silného deště byla pod vodou nebo namrzlá, takže také nic moc.

Napříč vřesovišti cesta vedla jen výjimečně. Tam, kde cesta nebyla, jsem se neustále propadal do ledové vody.Napříč vřesovišti cesta vedla jen výjimečně. Tam, kde cesta nebyla, jsem se neustále propadal do ledové vody.

Rozhovor s Pavlem jste si mohli přečíst v prvním letošním čísle časopisu Svět outdooru. Kromě tohoto povídání si můžete přečíst rozhovory i s dalšími zajímavými osobnostmi jako jsou Anna Kuchařová (highline), Marek Holeček (horolezec) nebo Tomáš Petreček (horolezec, extrémní vytrvalec). Dále bylo první číslo věnováno vrcholům, které svoji výškou přesahují hranici 6000 metrů. Očekávejte tedy velkou porci informací s tím spojenou (trénink, výbava atd.), celý časopis Svět outdooru si můžete stáhnout zde.

Nejostřejší to asi bylo druhou noc, kdy přišlo psí počasí a hodně se ochladilo. Druhou noc se totiž v takových závodech poprvé láme chleba (pak už se láme vlastně pořád). Naklusal jsem do ní ještě bez přestávky na spánek, ale věděl jsem, že tohle jsou právě ty podmínky, které když zvládnu, mohl bych získat výhodu. Cítil jsem však, že pozornost není kdovíjaká a ani mi to moc neběželo. Ale vědomí, že zastavit mi vůbec nepomůže a že vlastně jediný smysluplný postup je jít dál a skutečně do toho depa dojít, mě vlastně dovedlo až do toho depa. Tím jsem získal náskok, ale nečekal jsem, že bude tak velký.

Rychlejší než organizátor

Evidentně to nečekali ani organizátoři, takže když jsem dorazil do depa na 3. kontrole, tedy asi do půlky závodu, tak to depo prakticky neexistovalo. Ale on toho člověk moc nepotřebuje. Podělil jsem se s tou jedinou organizátorkou, co po chvíli přijela, o vločky, banán a instantní polívku a na hodinu jsem zalehnul.

Posledních 90 km, tedy 60 mil, už bylo díky zánětu předních holenních svalů utrpením, ale věděl jsem, že to zvládnu až do cíle. Kromě toho mi neustále chodily zprávy s podporou na mobil. A to byla asi ta nejlepší část, která trvala poslední tři a půl dne – neustále mě někdo povzbuzoval přes mobil a cítil jsem, jak podpora roste. To bylo něco úžasného a společně s krásnou a přitom měnící se krajinou, kterou závod vedl, to vytvořilo pro mě osobně nádhernou kulisu, jakou jsem na žádném jiném závodě nezažil. A to i přesto, že se jednalo o závod jednotlivců, z čehož jsem měl největší strach

O této krásné krajině Pavel mluvilO této krásné krajině Pavel mluvil

ZÁKLADNÍ FAKTA

Typ: Non-stop závod jednotlivců

Délka: 430 km

Převýšení: 11 800 m

Limit závodu: 168 hodin

Pavlův čas v cíli: 110 hod a 45 min (8 hodin náskok na 2. místo)

Oficiální stránky závodu: www.thespinerace.com

Tohle byl prostě opravdu zážitek – sám jsem si ten závod našel, vybral a zařídil vše okolo. A najednou je to tady. Běžím a při tom mě povzbuzuje a virtuálně se mnou běží taková ohromná spousta lidí!

Taky mi ten závod ukázal několik věcí. Třeba, že 430 km je fakt hodně. Dá to rozum, to ví i ti, co nic takového nikdy nevyzkoušeli. Jenže mi to neřekl jen moudrý Franta z hospody, ale začaly to říkat i některé části mého těla a možná mi říkaly i to, že to je příliš. S tímhle se budu muset do budoucna nějak poprat a uvidíme, kdo koho přesvědčí…

Permanentně na pokraji kolapsu

Také si neustále čtu, jak jsou někteří spoluzávodníci a organizátoři překvapeni, když prohlásím, že jsem byl unavený a už mi to nešlo. No, na začátku závodu jsme dostali školení o vyčerpání a hypotermii (podchlazení), že si na to máme dávat pozor a nedovolit hypotermii propuknout, protože nás může překvapit a vyřadit z provozu.

No, tak to jsem asi nedodržel. Když se nad tím zamyslím, tak jsem šel vlastně pořád na hranici podchlazení a permanentně vyčerpaný a unavený. Což mě ale vlastně vůbec nepřekvapilo. Jen to, že jsem byl neustále v pohybu, mě udržovalo těsně nad touto hranicí a funkčního. Takže když jsem přišel do depa, zastavil se, tak to propuklo – rozklepal jsem se, byla mi zima, měl jsem hlad, žízeň a začalo se mi chtít spát. Jenže v depu je na to člověk připravený.

Dá se říct, že tenhle závod není o tom, co při něm člověk dělá a co má s sebou, ale přesně opačně – je o tom, co člověk nedělá a nemá s sebou. Přesněji, čeho všeho se dokáže vzdát, a přitom neustále pokračovat k cíli.

Nejdůležitější je hlava

Čímž se poněkolikáté, ale z různé strany dostávám k tomu, co bylo nejdůležitější – hlava. Zní to jako klišé, ale je to tak. Je dost možné, že ve startovním poli byli rychlejší běžci s vychytanějším vybavením. Já jsem prostě omezil veškeré činnosti, výbavu osekal na minimum a hlava přesvědčila celé tělo, že nejlepší řešení je dostat se co nejrychleji do cíle. Ještě že tak. Přitom hlava fungovala i jinak a neustále jsem vnímal krajinu a odnesl si spoustu zážitků. Ani únava, ani zánět, ani ta trofej nebo medaile jsou tak důležité, jako zážitky, které jsem si přivezl. A kvůli nim to dělám.

Pavel Paloncý

Absolvent Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze se věnuje především orientačnímu běhu, horským běhům, horskému kolu, kajaku nebo nejlépe všemu dohromady – závodům adventure race, kterých se účastní od roku 2006. The Spine Race byl zatím jeho nejtěžším absolvovaným závodem.

Přečtěte si také další reportáže o běhání v sekci běžecké závody na www.SvetBehu.cz.


26.04.2014, Pavel Paloncý


Diskuse


Libor
Libor
Zajímavý experiment s vlastním tělem a zdravím. Bohužel to tělo jednou asi spočítá, podobně jako u běžných lidí třeba přechozené chřipky. Nicméně každý má jiné priority a jiné věci ho činí šťastným, takže to nekritizuju.
27. 04. 2014, 10:48:20

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze