HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz OutdoorForum.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz ExpedicniKamera.cz SnowFilmFest.cz KlubCestovatelu.cz
HedvabnaStezka.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz Outdoorforum SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

↓ ↓ nejnovější diskusní příspěvky ↓ ↓

Trojice přátelských sopek, kde se můžete v zimě ohřát

Trojice přátelských sopek, kde se můžete v zimě ohřát

Sopky odedávna přitahují pozornost člověka. Vyvolávají respekt a vzbuzují lidskou úctu. Mnoho národů považovalo sopky za posvátné nebo je měli za sídlo bohů. Jejich činnost je jedním z nejviditelnějších projevů energetických procesů uvnitř planety Země.



Následující řádky však budou o již vyhaslých sopkách, které dodnes představují zajímavé a přitažlivé krajinné dominanty a dají se na ně podniknout jedny z nejzajímavějších treků.

Sopka Mt. Egmont (Taranaki), Nový Zéland: freeride na sopce

Sopka s jedním z nejsouměrnějších sopečných kuželů na světě je spící stratovulkán Mt. Taranaki (2 518 m) na Severním ostrově Nového Zélandu. Tuto respekt vyvolávající dominantu západního pobřeží lze díky jinak rovinatému okolí spatřit na míle daleko. Výstup nahoru není snadný, ale jistě stojí za zvážení. Tak zajímavý výhled jako se vám naskytne na jejím vrcholu, totiž nenabídne žádná jiná hora.

Začátek stoupání byl až u turistických chatZačátek stoupání byl až u turistických chat

Schody nás nebavilySchody nás nebavily

Odpočívat šlo pouze zaklíněný za kamenemOdpočívat šlo pouze zaklíněný za kamenem

V sedm ráno necháváme vypůjčený vůz na parkovišti na samém konci asfaltové silnice v nadmořské výšce 1 300 m. Odtud se mírným stoupáním po vyšlapaných, dobře značených pěšinách dostáváme k zavřeným turistickým chatám a také ke schodům. Nejprve jsem poněkud zklamaný. Přeci nepolezu až na vrchol po schodech, co to pak bude za výstup? Po dvou hodinách schody náhle končí. Tady si teprve uvědomím, jako byla na schodech pohodička. Vedly totiž příkrým suťovým svahem, který nám teď ujíždí pod nohami. Čtyři kroky vpřed znamenají zároveň dva kroky vzad. A takto jsme stoupali přímo proti vrcholu čtyři hodiny! Samozřejmě to nešlo bez odpočinku, ten se ale prováděl zásadně u nějaké vyčnívající skály, jinak bychom klouzali dolů – tak prudký a kluzký svah to byl.

Až těsně pod vrcholem, tam, kde se už po zemi plazil zmrzlý sníh, nahradily suť špičaté skály. Konečně pevná půda pod nohama! Zbytek cesty už netrval dlouho a podle zapíchaných, barevně označených kůlů lehkým lezením vystoupáme na sněhové pole těsně pod vrcholem. Výhled, jaký se nám naskytl nám vrátil život do zcela vyčerpaných těl. Lesní porost národního parku kolem sopky tvoří přesný, tmavě zelený kruh, za ním se táhnou světle zelené pastviny, které v dálce utne temně modrý oceán.

Pohled z vrcholu Mt TaranakiPohled z vrcholu Mt Taranaki

Když se rozkoukáme, spatříme tu děti. Na vrchol vede ještě jedna, lehčí cesta! Vědomě tuto skutečnost potlačujeme, zatlačíme slzu a vracíme se zpět naší těžkou cestou k autu. Za pomocí trekových holí se dolů po suti vezeme jako po čerstvém prašanu.

V Mexiku zdolejte proradnou krásku La Malinche

Sopka La Malinche (4 461 m), ležící východně od Mexico City (stát Tlaxcala) je pátou nejvyšší horou Mexika. Jedná se o vyhaslý vulkán, jehož poslední erupce proběhla v holocénu. Název dostala podle domorodé milenky a překladatelky Hernána Cortéze doňi La Malinche. Pro nás měl být tento výstup splněným snem o doposud nejvyšším zdolaném vrcholu.

La Malinche - náš cílLa Malinche - náš cíl

Na sopku vyrážíme z kempu Centro Vacacional Malintzin (3 333 m), kde jsme strávili jednu noc, předpokládajíc, že to na aklimatizaci bude stačit. Jelikož jsme díky místnímu psímu gangu, který nám nepozorovaně vnikl do stanu, přišli téměř o všechny zásoby jídla, vydáváme se na cestu opravdu velmi nalehko. Z kempu vycházíme po asfaltce, která se vine v nudných serpentinách hustým lesem. Zkracujeme si tedy cestu průsečíkem přes zákruty a už tady je znát vliv nadmořské výšky, při každém kroku se nezvykle zadýcháváme. Najednou se k nám s naprostou samozřejmostí přidává nádherný hafan. Za zkušeného sherpu jsme jenom rádi, tenhle huňáč cestu na vrchol určitě zná velmi dobře.

Za hranicí lesa pak pokračujeme podél koryta vyschlého potoka, stromy postupně končí, všude je žlutá tráva. Výstup na hřeben není dlouhý, ale zažijeme si na něm krušné chvilky. Vulkanický popel nám klouže pod nohama, vlivem vysokohorské nemoci se začíná dostavovat nejtěžší kocovina našeho života. Hlava třeští, lapáme po dechu a žaludek se obrací naruby. Odpočívám skoro po každém kroku, ale jsem pevně rozhodnutá, že na vrchol vylezu.

Cesta po hřebeni není technicky náročná, nejtěžším místem je menší skalní komínek a kousek za ním už je vrchol. Pejsek je pořád s námi a ukazuje nám spolehlivě cestu. Slááááva! Vrcholový dřevěný kříž je tady! Mžitky před očima se mísí s euforií. Fotíme a odpočíváme, je nám strašně zle, ale jsme šťastní. Očekávané výhledy (milionová metropole Puebla a další vulkány Pico de Orizaba a Iztaccíhuatl kouřící „El Popo“ jsou bohužel skryty v mlze. Nicméně pohled do kráteru taky stojí za to.

Místní horský průvodceMístní horský průvodce

Po hřebeniPo hřebeni

VrcholovkaVrcholovka

Cesta dolů je pak snad ještě horší. Pohled na manželovu žlutou tvář mě upřímně děsí. Říkám, že jsme to fakt přepálili a dalších 14 dnů budeme polehávat u stanu, ale někde na hranici lesa cítím, že se zase můžu nadechnout a říkám si, že to byl mazec, ale stálo to za to!

Reunion: když je ostrov velkou starou sopkou

Nevelký tropický ostrov Reunion v Indickém moři je ve skutečnosti jednou velkou sopkou, s vrcholkem Piton de Neige, který dosahuje výšky přes 3 000 m. Téměř perfektní kruh ostrova narušuje jen sousední, mladší sestřička hlavní sopky, Piton de la Fournaise, která zformovala druhou část ostrova. Tmavá láva se stále rozlévá až do moře, nekonečné pláně s fumoarolami jsou porostlé spíše suchou vegetací. Fournaise je jednou z nejkativnějších sopek světa a krajina připomíná tu islandskou.

Za svítání na vrcholku Piton de NeigemZa svítání na vrcholku Piton de Neigem

Krajina u Cabane DufourmKrajina u Cabane Dufourm

Výhled ze stanu u Cabane DufourmVýhled ze stanu u Cabane Dufourm

Vraťme se ale k hlavní sopce, bájné hoře uprostřed ostrova, kterou rozbrázdily propady stěn vulkánu i statisíce let burácející řeky na tři mohutné kary – Cirque de Salazie, Cirque de Cilaos a nejkrásnější a nejopuštěnější Cirque de Mafate. Nesmírná členitost terénu, velké převýšení na poměrně malém území a bujná tropická vegetace dělá z hlavního ostrovního treku přes všechny tři "cirques" dost náročný týdenní výlet.

O treku na Piton de Neige čtěte více na: Reunion z výšin staré sopky aneb trek tropickým ostrovem



Hell Bourg, výchozí místo treku přes tři Cirques i výstupu na Piton de NeigemHell Bourg, výchozí místo treku přes tři Cirques i výstupu na Piton de Neigem

Pro výstup na vrchol ostrova a Piton de Neige začínáme v koloniálním městečku Hell Bourg a šplháme po cestičce vinoucí se téměř kolmou stěnou k chatě Beleuve de Bébour. Odtud doporučuji nalehko výlet k Trou de Fer. Další den lze pokračovat po hraně kráteru, skrze pokroucené stromy a bujnou vegetaci až k chatě Caverne Dufour. Druhá cesta vede přímo z Hell Bourgu k chatě, a lze ji tak zvládnout za jeden den. Piton de Neige(3 071 m) patří k nejkrásnějším výstupům hlavně díky neuvěřitelnému výhledu na celý ostrov kolem dokola. S ohledem na počasí, které se mění kolem poledne a vše se halí do bílé mlhy, se na vrchol vyráží za tmy. Výstup od chaty je snadný a trvá něco málo přes hodinku.


25.11.2015, Redakce


Diskuse


Karlos
Karlos

Pěkný článek, díky!

26. 11. 2015, 12:13:22

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

• ANKETA

Když v létě nechodím anebo nelezu po horách, tak

jezdím na koloběžce
pořádám zahradní párty
běhám po lesích
věnuji se jaderné fyzice
jezdím na vodu