HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZAJÍMAVÉ VYBAVENÍ

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Bale mountains national park

Bale mountains national park

NP Bale mountains v Etiopii je známý díky své jedinečné fauně a flóře. Přírodní scenérie tu nejsou tak velkolepé jako v Simien mountains, ale v kráse za nimi rozhodně nijak nezaostávají.



Geografie

NP Bale mountains byl založen v roce 1970. Rozkládá na ploše přes 2200 km2 s nadmořskou výškou mezi 1500m a 4377m. Harenská propadlina prochází parkem ze západu na východ a dělí ho tak na dvě části. Na severovýchod od ní se nachází ve výšce 4000m.n.m. unikátní náhorní plošina Sanetti, která je protkána lávovými vyvřelinami a menšími vrcholky včetně druhé nejvyšší hory Etiopie – Tullu Deemtu (4377m). Je to největší afroalpinská louka na světě. Na jih od propadliny se nachází oblast souhrnně nazývaná Harenský prales.

Klima

Na platu naměříte, v závislosti na roční době, denní teploty od 10 do 26°C. V suchém období jsou největší denní teplotní výkyvy, kdy přes den je poměrně horko, zatímco v noci můžou teploty spadnout až na mrazivých -10°C. Naopak nejnižší výkyvy na obě strany jsou zde v období dešťů. Většina srážek spadne v období mezi březnem a dubnem. Celkový roční úhrn je zde 1150mm. Nejlepší počasí na túry je zde od prosince do března, kdy tu skoro neprší. Milovníkům flóry bych doporučil návštěvu na přelomu vlhkého a suchého období v září až prosinci, kdy je park nejzelenější. Od června do srpna je řada stezek obtížně schůdná.

Fauna a flóra

Jedna z hlavních atrakcí parku je výskyt endemických druhů, které je zde na rozdíl od jiných parků bez problémů běžně možné pozorovat z bezprostřední blízkosti. Z živočichů jsou to především horské nyaly( Tragelaphus buxtoni) a nejohroženější psovitá šelma na světě – Etiopský vlček (Canis simensis). Jinak se zde nachází celkem 78 druhů savců (z toho 17 endemických) a přes 280 druhů ptáků (z toho 8 endemických). Z místní flóry jsou bezesporu nejznámější obří lobélie (Lobelia rynchopatelum) dosahují během kvetení výšky až 5 metrů. Celkem zde bylo napočítáno kolem 1600 druhů rostlin, z nichž 160 nenajdete nikde jinde než v Etiopii a 34 druhů roste pouze v tomto parku.

horska nyala

Jak se sem dostanete?

Jednoduše. Každý den odjíždějí z Addis Abeby kolem šesté ráno autobusy z nádraží v Merkatu. Ptejte se na linky do Robe či Goby, ale nechte si zastavit ve vesničce Dinsho, kde je vstup do parku. Cesta vám zabere 9-12 hodin. Jízdenka bude stát v přepočtu necelých 150 korun. Pokud jedete z jihu, přesedněte ve městě Shashamene na autobus do Robe (Goby).

Vlastní trek

Od strážců parku jsme si nechali navrhnout cestu na 8 dní, do kterých se nám bohužel nevešel Harenský prales. Pronajali jsme si - pro nás čtyři - povinného průvodce, 2 koně s vodičem a dva stany. Celkově nás to vše – včetně vstupného vyšlo na 230 korun na hlavu a den, což je v porovnání s cenou jiných afrických parků pakatel.

22.12. 2006 Dinsho (3175m.n.m.) – Sodota (3570m.n.m.)

Před desátou ráno si nás náš průvodce Abubakar, kterému jsme říkali jednoduše Abu, vyzvedl v Dinsho Lodge. Nahazujeme batohy na záda a jdeme s ním asi 300 m na paseku, kde na nás čekají koně a jejich vodič Mama. Asi čtvrt hodiny připevňujeme bágly a veškerý proviant na koňské hřbety a můžeme vyrazit. Několik kilometrů jdeme mezi tukuly (místní domy), jejichž hustota se pomalu snižuje až jsou roztroušeny pouze tu a tam v krajině. Mezi nimi se volně pasou stáda koz, koní a krav. Pozorujeme černé abbysienské ibisy, tlupy paviánů a hned na první větší planině i etiopské vlčky. Míjíme vodopád Finch Abera na řece Web a po pár stech metrech jsme u prvních obřích lobélií. Za další dvě hodiny chůze jsme u dnešního cíle – Sodota campu, u kterého nás stylově vítá další vlček. Vaříme si večeři a když jdeme k 200 m vzdálenému prameni umýt nádobí, pozorujeme 3 hrající si vlčky ze vzdálenosti asi 30 metrů a kousek od nich páreček dalších endemitů – hus modrokřídlých.

23.12. 2006 Sodota (3570m.n.m.) – Morobawa (3700m.n.m.)

Ráno se budím ještě za tmy. Je docela chladno. Čekám, až se venku rozední, lezu ven ze stanu a co nevidím? Všude šedivina a v lahvích s vodou led. Je mi zima, ale s příchodem prvních slunečních paprsků je rázem teplo. Vařím čaj pro ostatní zmrzlíky, kteří také pomalu vylézají ohřát se na sluníčko. Dnes moc nefotíme, protože nás skoro celým dnem provází zamračená obloha a v druhé polovině dnešní etapy se přidal ještě studený vítr. Cesta vede kolem několika jezírek s pár druhy vodních ptáků. O půl páté jsme v kempu pod horou Morobawa (3843m.n.m.). Stavíme stany a vaříme špagety a vodu na čaj. Nakonec vykoukne i sluníčko a tak se i trochu ohřejeme.

24.12. 2006 Morobawa (3700m.n.m.) – Keyrensa (3650m.n.m.)

Večer byl ještě větší mráz než včera, ale protože jsme se po včerejší zkušenosti trochu přioblékli, byla nám zima zhruba stejně jako včera. Dnešní úsek máme ujitý rychle a v údolí Keyrensa jsme po 4 hodinách pomalé chůze. Stany stavíme mezi balvany u potoka s krásně čistou, ale ledovou vodou, což zjišťujeme, když se jdeme koupat. V podstatě jsme se jen rychle potopili a honem ven. Vaříme štědrovečerní večeři – rýži s rajským protlakem. Pak hrajeme karty a když zapadne sluníčko, jdeme k vánočnímu stromečku, který jsme si ozdobili kvítky slaměnek a bonbony značky Sněhulka.

25.12.2006 Keyrensa (3650m.n.m.) – Rafu (4132m.n.m.)

Ráno hned po snídani balíme stany a jde se. Asi v půlce dnešní etapy se z údolí Keyrensa začínáme šplhat do kopce mezi skalami. Krajina je tu zajímavá a poměrně rychle se mění. Poslední kilometry jdeme po náhorním platu k zajímavým sopečným útvarům – Rafu. Míjíme několik tukulů místních horalů a zacházíme přímo mezi skály. Stavíme stany a jdeme se vykoupat do mrazivého pramene. Je tu vidět spousta zajíců a svišťů.

26.12. 2006 Rafu (4132m.n.m.) – Garba Guracha (3912m.n.m.)

Ráno vstávám v šest. Odhadujeme, že večer bylo tak -10°C. Voda v lahvích nám ve stanu úplně zmrzla. Jdu naproti přes louku, protože se na protějších skalách začínají objevovat první sluneční paprsky a já se chci trochu ohřát. Snídáme čaj se sušenkami a místní horal mi dává ochutnat zkyslé mléko. Mňam. Dnešní úsek je dost nezáživný. Celý den jdeme přes Sanetti plato ve výšce 4100m.n.m.. Občas nám monotónní cestu zpestří vysychající jezírko. Na jih od nás procházíme kolem druhé nejvyšší etiopské hory Tulu Sempru(4377m.n.m.) a na severní straně ji doplňuje hora Batu(4203m.n.m.), kterou obloukem obcházíme a jsme v kempu Garba Guracha. Je to jezero obklopené ze tří stran skalami. Když se začalo stmívat, přihnalo se k nám stádo krav a pobylo s námi až do rána. Večer nám krásně funěly do oušek.

27.12. 2006 Garba Guracha (3912m.n.m.) – Batu Tiku (3521m.n.m.)

Vylézám ze stanu v půl sedmé, ale paprsky se ke mně přes skálu ještě nedostanou a tak na ně čekám na skalním výběžku a kochám se jezerem pode mnou, na které se slétá spousty ptáků. Mráz už nebyl takový. Dokonce ani v láhvích s vodou nemáme led, takže když asi po půl hodině dorazí sluníčko, je mi krásně. Dnes je to do kopce, z kopce, do Prudkého kopce a zase z kopce. Poslední úsek procházíme mezi spáleništěm desítek hektarů křovin. Abu mi z nějakého důvodu nechce říct, proč to tu zapálili. Já si myslím, že je to kvůli trávě pro krávy. To, že jsme uprostřed národního parku tu evidentně nikomu nevadí. Tukul v kempu je v obležení tlupy asi padesáti paviánů, ale jsou plaší a prchají před námi do skal, odkud na nás vřeští celou noc. Večeříme špagety a za zpěvu opic usínáme.

28.12. 2006 Batu Tiku (3521m.n.m.) – Dinsho (3175m.n.m.)

Nevíme proč, ale dnes se nám všem spalo špatně. Ze stanu vylézám až v sedm, ale poprvé se ranních hřejivých paprsků vůbec nedočkám. Je zataženo. Dnes nás čekalo jen 15 km, při kterých jsme sestoupali o 400 výškových metrů do Dinsho Lodge. Je to smůla. Poslední den delší chůze a mně se udělaly puchýře. Už mi neuvěřitelně páchnou boty a tak jsem rád, že si je po čtyřech hodinách můžu zout. Ponožky letí rovnou do koše a já jdu do sprchy. Navečer se jdu projít kolem chaty prasata a rodinku nyal. Jdeme na večeři do vesnice. Po týdnu na rýži a špagetách s rajským protlakem si dáváme injaru (obilná kyselá placka) se skopovým masem a zapíjíme ji pivem. Hody zakončujeme skvělým hřebíčkovým čajem. Večer vracíme stany a dobíjíme baterky – svoje i do foťáků.

29.12.2006 Dinsho (3175m.n.m.)

Před osmou se pro nás stavuje Abu a jdeme za Dinsho na planinu, kde je spousta zvířátek. Už kousek za posledním domem vesnice vidíme první orly a ibisy. Přelézáme chatrný most a jsme u vodopádu. Bohužel je dnes opět zataženo, takže se nám komplikuje focení. Po chvíli vidíme první nyaly, pak paviány, prasata, red bucky, zase nyaly,…až je kolem nás plno zvířat. Z celkového počtu tří tisíc nyal jich je prý celá polovina na této planině. Lepší tečku za trekem jsme si nemohli přát.


21.11.2008, Jan Kalousek