HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Výstup na Grossvenediger (3666 m) normálkou přes Defreggerhaus

Výstup na Grossvenediger (3666 m) normálkou přes Defreggerhaus

Jarní alpská víkendovka za dobytím Grossvenedigeru ve Vysokých Taurách normálkou přes Defreggerhaus.



Hohe Tauern/Vysoké Taury, Alpy, Rakousko

Název anglicky: Glacier hike - Grossvenediger (3666 m)

Základní trasa: Hinterbichl - Johannishutte - Defreggerhaus - Grossvenediger - a zpět

Druh treku/túry: 2-denní, 3-denní, Výstup na vrchol, Vhodné pro sněžnice

Obvyklý počet dní: 3

Délka: 30 km

Vhodné měsíce: IV, V, VI, VII, VIII, IX, X

Povolení, poplatky, omezení, zákazy: ne

Nejvyšší bod: 3666 m

Celkové převýšení: 2500 m

Obtížnost: Mírně náročný

Pohyb po ledovci nebo sněhových polích: ano

Obsahuje horolezecké úseky obtížnosti: nejsou

Potřebné vybavení:

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě a na jaře nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Jedná se o ledovcovou túru, takže mačky, cepín, sedák, cinkátka a hlavně lano s sebou + helma.

Panorama z GrossvenedigeruPanorama z Grossvenedigeru

Na vrcholu GrossvenedigeruNa vrcholu Grossvenedigeru

Z vystupu na DefreggerhausZ vystupu na Defreggerhaus

(Autor fotografií: Petra Greifová)

Popis:

Všude žlutě kvetla hořčice a jaro už bylo v plném proudu. Ideální čas na alpskou víkendovku. My měli za lubem sněžnicový výlet do oblasti Vysokých Taurů a dobytí vrcholu Grossvenedigeru.

Po nočním přejezdu jsme se vzbudili ve vesničce Hinterbichl (1350 m) ve Vysokých Taurách.

Ráno jsme rozhodně nespěchali. Kluci dlouho balili, já se zatím prošla po loukách v údolíčku a číhala do mapy. Bylo totiž možné se prašné silničce na Johannishutte vyhnout a nastoupat z prava či leva přes hřebínky hlavního údolí. Zabralo by to však spoustu hodin a výškových metrů navíc, a jelikož jsme nakonec vyráželi z výše položeného parkoviště až v jedenáct, museli jsme zvolit pohodlnou cestu pro Venediger taxi. Místy se stezka sice snažila vést mimo tuto silničku, například kolem kříže s nádherným výhledem na protější údolí, většinou však stoupala v serpentinách spolu s ní.

Stoupání přes Johannishutte a Defreggerhaus

Rychle jsme se dostali k chatě Johannishutte (2121 m), a tam si při pozorování helikoptéry odpočinuli a naobědvali se. Dívali jsme se už přímo na vrcholek našeho cíle, což se nám později už bohužel nepoštěstilo. Další cesta vedla po skalnatém hrbu a celkem rychle získávala výšku. Krajina byla hnědá - sem ještě jaro nedorazilo. Konečně jsme také pochopili, kam mířily davy skialpinistů. Bahno se pomalu měnilo v ostrůvky rozbředlého sněhu, který nás nakonec přinutil nazout sněžnice. Bohužel jsme je však také několikrát sundavali, a hrabali se tak vzhůru jen velmi pomalu. Když jsme se s Lukášem ocitli v zledovatělém svahu těsně před Defreggerhaus (2964 m) a balancovali ve skialpové stopě na klouzavých sněžnicích, pohněvalo toto doporučení i nás.

Přezuli jsme se do maček, vzali si helmy a cesta byla hned veselejší. Slunko pomalu zapadalo, a tak jsme s Lukášem vyběhli na hřebínek nad ledovcem, po němž jsme měli další den pokračovat. Nádherné osvětlení mě přinutilo udělat několik fotek, a potom už jsme prozkoumávali okolí, kde bychom postavili stan. Náhodou jsme narazili na kamenné závětří, kam se Lukášův „outdoorový" stan krásně vešel. Už v šeru jsme si lokli Stroh rumíku a zalezli do spacáků.

Sváteční Grossvenediger

Robertův sváteční den jsme zahájili velmi brzy, ale nakonec se vykýblovali až v sedm. Vyběhli jsme na hřebínek, odkud se dalo bezpečně slézt na ledovec. Jelikož se jednalo podle Roba v podstatě o „sjezdovku", navázání se nekonalo. Šli jsme těsně podél stop kolem vrcholu Reinhornu a užívali si nádherných výhledů, které už za chvíli zakryla rychle se honící mlha. Ta směrem k vrcholku zhoustla natolik, že jsem si nějak ani nevšimla průchodu plochým sedlem, a tak jsme vynesli batohy až na hřebínek. Trochu jsem při čekání omrzla, ale závěrečný úsek mě rychle zahřál.

Zleva asi dva kilometry přímo dolů a zprava trochu méně kolmý svah halil naštěstí mrak. Na hřebínek se nevešly ani dvě mačky vedle sebe, na opření o hůlku nebo cepín samozřejmě místo nebylo vůbec. Krčila jsem se s těžkým batohem, abych co nejvíce snížila těžiště a nenechala se odfouknout vichrem. Celá atrakce trvala jen asi pět metrů, navátý hřebínek nás všechny udržel a my se ocitli na vrcholu, z něhož nebylo vidět vůbec nic.

Dolů přes Neue Pragerhütte

Cestu na Pragerhütte jsme v mlze nebyli schopni rozpoznat a chvíli to vypadalo, že se budeme muset vrátit. Potom se ale začaly mraky roztrhávat a my viděli šňůru skialpinistů z kýženého směru. Vyměnila jsem rozbité mačky za sněžnice a pokračovali jsme už za slunečného počasí v sestupu rozbředlým ledovcem. Ve spodních partiích jsme si dali několik sjezdů po zadku. No jistě ... váha se tím rozloží ... ale ve chvíli, kdy jsem se zastavila přímo nad trhlinou, v níž mi zmizel cepín, jsem trochu znervózněla.

Kruh se uzavírá

Navázaní na lano jsme došli k nádherným roztrhaným kusům ledovce a opatrně nejisté místo překonali. Traverzovali jsme  až ke skulince v skalnatém předělu obou „sjezdovek" a chtěli dále stoupat po té mírnější. Další sněhová vánice a mlha nás na chvíli otočila, nakonec jsme se však odhodlali pokračovat. Mraky směrem na Grossglockner vypadaly hrozivě, ale nad námi se držela oblast vysokého tlaku a všechnu další oblačnost už spolehlivě likvidovala. Abychom to však nezakřikli, chytře jsme se nenamazali, čehož moje pusa litovala ještě týden.

Robertovi se šlo trochu blbě, tak jsme často stavěli a kochali se. Když nás třetí pomyslný hřebínek opět zklamal, ocitli jsme se na jakési planině, z níž zleva vystupoval Kristallwanda zprava Hoher Zaun. Ani na jedno však už nebyl čas, spíše jsme si oddechli, když jsme narazili na skialpovou trasu Kristallwand - Defreggerhaus, a konečně se nám otevřel pohled do už známého údolí k Johannishutte.

Sestup zpestřil Robův pád do trhliny. Naštěstí však nebyl nijak vážný, takže ani nebylo potřeba zásahu ledovcových začátečníků. Strašně žízniví a sluncem i výstupem znavení jsme konečně slezli z ledovce k řece. S Lukášem jsme nabrali vodu, zatímco Robert sbalil vybavení. Odpočinuli jsme si a dále se i na sněžnicích stále bořili směrem dolů. Postupovali jsme vlastně pod skalkou, po níž jsme šli předevčírem nahoru. Kolem nás si to svištěli lyžaři a my osnovali plány na příští zájezd do této oblasti, která je k volnému lyžování opravdu jak stvořená. Poněkud zdlouhavý sestup se obveselil jakousi roklí, v níž se šlo nad říčkou jen po tajícím sněhovém mostku.

Údolí pod VenedigeremÚdolí pod Venedigerem

Lze na celé trase přespávat na chatách, v hotelech či penzionech? ano

Ubytování a jídlo:

Moc toho po cestě nedoplníte, takže si pěkně nacpěte batoh jídlem.

Ubytování je možné rezervovat na chatě Defreggerhaus - otevřena od konce června do půlky září, cena od 14 euro za noc, pro členy Alpenvereinu sleva (více o členství zde), více: http://www.virgentaler-huetten.at/venediger-hoehenweg/defreggerhaus/

Přístup na začátek: Za Rosenheimem jsme odbočili do Rakouska a klikatili se mezi kopci i horami k Felbertaurenskému tunelu. Kousek za ním jsme odbočili na Matrei a dále do Hinterbichlu. Ten jsme projeli a našli si opuštěné parkoviště na konci cesty.

Orientační rozpis po dnech:

1. den - Hinterbichl - Defreggerhaus

2. den - Defreggerhaus - Grossvenediger - Defreggerhaus

3. den - Defreggerhaus - Hinterbichl

Další možnosti túr v okolí:

Varianta výstupu na Grossvenediger cestou přes Neue Prager Hutte.

Výstup na Grossglockner, nejvyšší vrchol Rakouska.

Autor popisu: Petra Greifová

 


24.07.2017, Petra Greifová


Diskuse


Marast
Marast

Zaujala mě věta: Jelikož se podle roba jednalo v podstatě o sjezdovku, tak navázání se nekonalo. Rob musí být extra pašák, pokud vede lidi tímto způsobem :-)

27. 07. 2017, 08:13:11
lubo
lubo

čisty hazard zo životom.

08. 08. 2017, 10:31:53

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

RSS této diskuze

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ