VÝBĚR TREKŮ Z KATALOGU

Trek Frenchmans Cap
Trek Frenchmans Cap


Výstup na Kush Kalyan a Shastru Tal
  Tato garhwalská oblast jezer, jak je toto místo přezdíváno místními, se dá jen těžko popsat. Na jedné straně budete na začátku treku procházet zelenými horami, které jako by vypadly z Havaje.  

Aljašský trek skrze Brooksovo pohoří, z vesnice Anaktuvuk Pass do Coldfoot
Aljašský trek skrze Brooksovo pohoří, z vesnice Anaktuvuk Pass do Coldfoot


Výstup na Kanjavec od jezera Bohinj přes legendární stěnu Komarča
Výstup na Kanjavec od jezera Bohinj přes legendární stěnu Komarča


↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Výstup na třítisícovku Tofana di Rozes se psem

Výstup na třítisícovku Tofana di Rozes se psem

Máte doma fyzicky zdatného psa, který miluje hory? Udělejte mu zážitek! Náš Bruno je 45 kilogramový kříženec, smíchaný ze sedmi větších plemen. Ačkoli žije v bytě, od malička ho baví pohyb v horách a nejvíce má naběháno ve svém „domáckém“ Českém středohoří.



Dolomity, Itálie

Název anglicky: Ascent of Tofana di Rozes

Základní trasa: Cortina d'Ampezzo - chata Angelo Dibona - Tofana di Rozes

Druh treku/túry: 1-denní

Obvyklý počet dní: 1

Délka: 13 km

Vhodné měsíce: VI, VII, VIII, IX

Povolení, poplatky, omezení, zákazy: ne

Nejvyšší bod: 3225 m

Celkové převýšení: 1200 m

Obtížnost: Mírně náročný

Pohyb po ledovci nebo sněhových polích: ne

Obsahuje horolezecké úseky obtížnosti: nejsou

Potřebné vybavení:

Obvyklé vybavení pro trekování jako například pohorky, trekové hůlky apod. V létě nezapomenout na opalovací krém a sluneční brýle.

Na vrcholu...Na vrcholu...

Před závěrečným stoupánímPřed závěrečným stoupáním

Zvládli jsme i sněhový terénZvládli jsme i sněhový terén

(Autor fotografií: Tomáš Kumstá)

Popis:

Narozeninový dárek

V červenci 2010 měl před čtvrtými narozeninami, ke kterým s předstihem dostal desetidenní zájezd do Itálie v kufru našeho kombíka. Týden jsme s přáteli jezdili autem po severní a střední Itálii, Bruno si zaplaval v ledové Gardě i teplém Středozemním moři v Toskánsku. Po týdnu harcování v autě na mne hodil pohled, kterým jakoby říkal: „Hele páníčku, plážového zevlingu už bylo dost! Otoč to do Dolomit, vyběhnem si na kopec.“ Následujícího dne už bivakujeme v našem oblíbeném kempu v Cortině di Ampezzochystáme výstup na 3225 m. vysokou krasavici Tofanu di Rozes. Na její vrchol jsme před rokem v jiné partě vystoupali úžasnou a náročnou ferratou Giovanni Lipella. Díky tomu dobře znám pěší sestupovou cestu. Přesně po ní půjdeme s Brunem nahoru, kam až to půjde, zatímco zbytek týmu to zkusí zajištěnou cestou.

Jdeme na to

Následujícího rána nám počasí přeje a v půl desáté se štěstím nacházíme jedno z posledních volných míst na zaplněném parkovišti u chaty Angelo Dibona. Ta stojí ve 2037 m.n.m. mezi Tofanou di Rozes a Tofanou di Mezzo. Na obě vedou velmi populární těžké ferraty, na Rozes již zmíněná Giovani Lipella a na Mezzo ještě náročnější Giuseppe Oliviery. Jako každého slunečného dne i dnes se to tam hemží turisty, což nám s Brunem ovšem nevadí, protože skoro všichni se jdou „přicvaknou“ na jednu ze zajištěných cest. Pro čtyřnohého parťáka beru do batohu dostatek vody a pamlsků na dobití energie a ukazuji mu majestátní vrchol, který se tyčí 1200 metrů nad námi: „Bruníku, tam se asi zatím moc psů nepodívalo, uvidíme kam to půjde, a když už se ti nebude chtít, otočíme to.“

Začíná výstup

Na rozcvičení vedeme naše přátele pod stěnou k nástupu na ferratu a když poslední z nich zmizí ve vstupním tunelu castelleta, otáčíme to a vracíme se k odbočce do sedla mezi Tofanami. Bruno je ve své kůži, pobíhá, značkuje a vrtí ocasem na ostatní turisty. Vzhledem k lezeckému charakteru obou cest je přítomnost psa v těchto končinách vzácností. Stoupání do sedla už samo o sobě představuje slušný výstup, zatím se však jde po normální cestě, Bruno je stále o patnáct kroků přede mnou a užívá si to. První větší zastávku dáváme v sedle u chaty Giussani ve 2580 m.n.m.. V nohách máme pětisetmetrové převýšení, za což odměňuji sebe weissbierem a Bruňase vodou a hrstí výživných masových polštářků. Společně koukáme na monumentální profil Tofany a zkoumáme, kudy půjdeme nahoru v nadcházející obtížnější části cesty. Lidé se ptají, kam mám se psem namířeno, a když ukážu na vrchol, obdivně kulí oči a čtyřnohého hrdinu si fotí. Ten kulí oči pro změnu na ně a přízeň si velmi užívá.

Výstupové intermezzo

Pěšinou mezi velkými odlomenými balvany postupně přecházíme do míst, kde se terén prudce zvedá a odkud už hora velí nekompromisně nahoru! Suť se střídá se skalními stupni a cesta není v těchto místech nijak patrná, resp. cest je zde nekonečno. Lidé vracející se z vrcholu mají vizuální kontakt s Rifugio Giussani a je na každém, kudy po skaliscích sestoupí. V této fázi už je třeba hodně zvedat nohy a cesta je dost namáhavá i pro trénovaného člověka, o to více pro psa. I přesto je Bruno stále přede mnou a fakticky je to on, kdo vybírá cestu přes skalní stupně. Já jdu za ním a pouze lehce jej usměrňuji, abychom se nevychýlili ze směru k předvrcholu. Při výstupu už zastavujeme častěji a doplňujeme tekutiny. Cestou stoupáme i přes malé pole starého sněhu, což Brunovi ohromně vyhovuje a pěkně se v něm válením ochladí. Konečně máme dalších cca 500 výškových metrů za sebou. Stojíme ve výšce 3027 m n.m. na předvrcholu, kde končí zajištěná cesta.Ferratisté toho mají v této části za sebou také dost a jaké je jejich překvapení, když na ně po odcvaknutí karabin vykoukne psí hlava s jazykem na vestě. Bruno dostává další „pašáky“ nebo-li poplácání a pohlazení, po sté odpovídám na otázku na jeho jméno. Už tady jsem na Bruna maximálně pyšný, dosažená výška 3000 m. je úžasný výkon!

A jsme na vrcholu

Cestou k vrcholu se mezi funěním bavím s ferratisty, mezi kterými je spousta Čechů a Slováků. Ptám se jich na zážitky a stav ferraty, která není úplně suchá a na jednom místě teče dost vody, zkušený lezec to však zvládne. Teprve nyní mi Bruno přenechává vedení, stoupáme pomalu, odpočíváme. Není kam spěchat, počasí je dobré, viditelnost skvělá a kochání nebere konce. Konečně se hora narovnává, objevuje se krásný vrcholový kříž a v půl třetí odpoledne už není kam stoupat. Objímám Bruníka a na vrcholovou fotku ho beru na ruku. Po té vší dřině má ještě dost energie obcházet svačící lezce a loudit, zatímco já dělám fotky. Po dvaceti minutách pobytu na vrchu je čas na sestup. Naposledy se ohlédneme ke kříži a nepřejeme si nic jiného, než už sedět před krabičkou od sirek 700 metrů pod námi. Je to chata Giussani, v ní dobře chlazené kvasnicové pivo a od ní sice ještě dlouhá, ale povrchem už pohodová cesta na parkoviště.

Proč to vlastně děláme?

Po celodenní dřině konečně dorážíme na parkoviště a při čekání na kumpány se natahujeme do trávy. Tělo pulzuje, vzduch voní, člověk je znavený a zároveň v euforii. Přesně pro tyhle pocity se do hor pořád vracíme!

Bruno má za sebou svůj životní horský zážitek a já se dmu pýchou, jakého máme doma čtyřnohého horolezce!

Únava dopadla i na BrunaÚnava dopadla i na Bruna

Lze na celé trase přespávat na chatách, v hotelech či penzionech? ano

Ubytování a jídlo:

chata Angelo Dibona

Přístup na začátek: Do výchozího bodu, chatě Angelo Dibona, se dostaneme pouze vlastním autem. Možností je začít už z Cortiny po svých. Jedná se však o velmi náročnou túru.

Orientační rozpis po dnech:

Odkaz na trasový soubor z GPS: ke stažení

Další možnosti túr v okolí:

Výstup na nedaleké Monte Antelao je vzrušujícím a náročným zážitkem, kde však už pejsek nemůže. Pokud ho tedy nepřibalíte do batohu :-).

Autor popisu: Tomáš Kumstá

 


25.06.2018, Tomáš Kumstát


Diskuse


Jana
Jana

Paráda :)

26. 06. 2018, 08:33:16

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

RECENZE VYBAVENÍ

... z webu SvetOutdoru.cz