HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZAJÍMAVÉ VYBAVENÍ

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Aregunský hřeben – vyrazte na trek podél arménského jezera Sevan

Aregunský hřeben – vyrazte na trek podél arménského jezera Sevan

Krásná a nenáročná „aklimatizační“ túra, jejíž nástupní místo je dobře dostupné z Jerevanu.



Aregunský hřeben, Arménie

Název anglicky: Areguni ridge

Základní trasa: Tsovagyughu - Sarnaghbyur - Drakhtik

Druh treku/túry: 3-denní, Výstup na vrchol, Hřebenovka

Obvyklý počet dní: 3

Délka: km

Vhodné měsíce: III, IV, V, VI, VII, VIII, IX, X, XI

Povolení, poplatky, omezení, zákazy:

Nejvyšší bod: 2672 m

Obtížnost: Lehký – pro úplné začátečníky

Pohyb po ledovci nebo sněhových polích: ne

Obsahuje horolezecké úseky obtížnosti: nejsou

Potřebné vybavení:

Stan, trekové vybavení, filtr/tablety na vodu, jídlo...

Nástup na Aregunský hřeben, ArménieNástup na Aregunský hřeben, Arménie

Stanování pod sedlem, Aregunský hřeben, ArménieStanování pod sedlem, Aregunský hřeben, Arménie

Lidé ve vesničce Drakhtik byli přátelští, ArménieLidé ve vesničce Drakhtik byli přátelští, Arménie

(Autor fotografií: Stanislav Krčma)

Popis:

Při studiu map sovětských (mapový server ČVUT) i amerických (Google) se má pozornost upřela k severovýchodnímu břehu jezera Sevan, podél něhož se táhne Aregunský hřeben (Areguni ridge, хребет Арегуни). Jeho průměrná nadmořská výška může být okolo 2 400 m, nejvyšší vrchol Sarnaghbyur pak údajně dosahuje výšky 2 672 metrů nad mořem. Ani vzdáleně se však nejedná o nějaké vysokohorské prostředí, neboť hladina samotného Sevanu je v nadmořské výšce 1 900 m. Arménie je zkrátka výše položená země. Aregunský hřeben jsme se tedy rozhodli přejít jako první, a to z malé vesničky Tsovagyugh do ještě menší vesničky Drakhtik.

Nad jezerem Sevan

Tsovagyughu bereme batohy na záda a míříme do kopců. Po chvíli stoupání potkáváme zřetelnou polní cestu vedoucí po travnatém hřebeni. Je krásné pozdní odpoledne, ale my jsme již poměrně unavení. Po pár kilometrech proto stavíme kus od cesty stan, vaříme a kocháme se krajinou. Ráno se probouzíme do jasného dne. Nikam nespěcháme, užíváme si pohledy na zelené louky kolem nás, jezero Sevan pod námi a vysoké hory v dáli. Ve stráni pod námi vidíme opuštěné pastevecké obydlí a kousek od něj tušíme potok. Přestože je teprve červen, k nalezení tekoucí vody musíme sestoupit poměrně hluboko, a i tak je vydatnost potůčku minimální a v PET láhvích je kromě vody i slušné množství nečistot. Je ale solidní hic, a tak jsme rádi, že máme opět plné zásoby vody.

Na nejvyšší vrchol Sarnaghbyur

Zakrátko přicházíme pod nejvyšší vrchol Sarnaghbyur. Tady je snad jediné místo, kde se musí trochu dávat pozor na orientaci. Na úpatí kopce je totiž několik rozcestí. Hřebenová trasa vede traverzem po jeho východním svahu (tj. po straně odvrácené od jezera Sevan). Správnost postupu během celé túry mohou vždy potvrdit torza sloupů elektrického vedení (je vyznačeno v sovětských mapách), z nichž však většinou zbyly jen základové patky.

Na samotný Sarnaghbyur cesta nevede. Batohy tedy zanecháváme kousek od cesty a na vrcholovou plošinu si vyšlapujeme travnatým svahem. Výhledy do všech světových stran jsou pochopitelně daleké a parádní. Po návratu k batohům pokračujeme po cestě. Ta se nyní občas téměř ztrácí ve vysoké trávě, ale přesto je patrná. Kolem páté hodiny stavíme stan u bezejmenného sedýlka, z něhož odbočuje cesta vedoucí dolů k jezeru Sevan a silnici. Za několik minut nás opět obklopuje šedá tma.

Ráno je opět skvostný den, vstáváme brzy a vydáváme se dál na cestu. V sedle ještě nalézáme pod lopuchy ukrytý, dostatečně vydatný potůček, a tak nabíráme zásoby osvěžující vody. Následující úsek je jednoduše úžasný. Svěží zelené louky s množstvím sasanek, pomněnek a dalších kvítek a bylin. Po pravé ruce jezero Sevan a Geghamské hory, po levé ruce široké zelené údolí a za ním Murghuzský hřeben. Nikde ani živáčka, zkrátka balzám na nervy. V odpoledních hodinách scházíme do evidentně dosti chudé vesničky Drakhtik. Osádka prvního žigulíku, kterého potkáváme, ihned zastavuje a obdarovává nás zásobou meruněk. Po několika dalších minutách pro změnu sedíme v příjemném chládku jednoho z domků, v němž nás hostí příjemná paní Ofélie a její manžel. Dostatečně občerstveni pokračujeme po silnici k Sevanu, kde si na pláži stavíme stan. Je jasno, ale nejvyšší partie Aregunského hřebenu jsou již zahaleny do bílých mraků.

Vodka, pivo, pár lahví vína a arménská pohostinnost

V podvečer jdeme na průzkum do skromného obchůdku u silnice. Nabídka zboží je pro našince nezvyklá. V regálech je několik málo kusů chleba, jedna role toaletního papíru, vložky, čokoládové tyčinky světoznámých názvů, pár místních limonád. Všechno ostatní místo zabírá vodka, pivo a pár lahví vína. Pan majitel ihned navazuje konverzaci a načíná jednou z lahví vodky. Rádi bychom se této poctě vyhnuli, ale všichni jsou velmi neodbytní. Abstinenti nejsme, urazit rovněž nechceme, a tak tedy popíjíme. A tak naplno propuká česko – arménská družba, kvůli jejímž následkům jsme na stejném místě zůstali i celý následující den. Po další, tentokrát naštěstí klidné, noci se cítíme již plně aklimatizováni a přesouváme se na opačný břeh jezera Sevan, odkud začínáme stoupat do Geghamských hor. Ale to už je jiný příběh.

Lze na celé trase přespávat na chatách, v hotelech či penzionech? ne

Ubytování a jídlo:

Přístup na začátek: Z vesničky Tsovagyugh

Přístup z konce: Končí se ve vesničce Drakhtik

Orientační rozpis po dnech:

Autor popisu: Stanislav Krčma

 



Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ