HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Okruh v Přímořských Alpách neboli Alpes Maritimes

Okruh v Přímořských Alpách neboli Alpes Maritimes

Vyrazte do pohoří, ze kterého je to jen krůček do vln středozemního moře a je ideálním pro jarní či podzimní výpady.



Alpy, Itálie a Francie

Název anglicky: Hiking trail in Alpes Maritimes

Základní trasa: San Giacomo - chata Soria-Ellena - sedlo Colle di Fenestrelle - Refuge de Cougourde - jezero Chiotas - sedlo Finestre - chata Soria-Ellena - San Giacomo

Druh treku/túry: 2-denní, 1-denní

Obvyklý počet dní: 2

Délka: 33 km

Vhodné měsíce: X, IX, VI, V, IV

Povolení, poplatky, omezení, zákazy: ne

Nejvyšší bod: 2694 m

Celkové převýšení: 3000 m

Obtížnost: Mírně náročný

Pohyb po ledovci nebo sněhových polích: ne

Obsahuje horolezecké úseky obtížnosti: nejsou

Potřebné vybavení:

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

FotkyFotky

(Autor fotografií: Shutterstock)

Popis:

Jen 80 km od přeplněné a hlučné francouzské Riviéry najdeme hory, které jsou svou nedotčeností, monumentální krásou skalnatých obrů a pestrou paletou barev od modrých ples po svíce modřínů skutečným zjevením. Nejmladší francouzský národní park Mercantour (na straně italské to je přírodní park Argentera) v Přímořských Alpách je ideálním podzimním cílem. Horké středozemní slunce, které své nejtěžší střelivo vystřílelo v letních měsících, v září, ale především pak v říjnu již jen hladí, hluboká údolí se jako gigantické vany naplňují inverzní peřinou mraků a modřínové lesy hoří červení. To je ten nejlepší pro podzimní trek. Přímořské Alpy nejsou až tak vzdáleným pohořím, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kvalitní italská dálniční síť nás spolehlivě povede až do Torina, odkud můžeme do hor vstoupit přes horská sedla Lombarde nebo Tenda. Suma sumárum to po nějakých 1500 km můžeme „rozbalit“ a vyrazit do hor.

Argentera – stříbrná země

Široké a zelené údolí Val Gesso je vstupní bránou do italských Přímořských Alp. Hlavní přístupová cesta se za osadou Valdieri dělí. Přímá větev pokračuje až pod monument nejvyššího vrcholu pohoří – grandiózní Cimu Argentera (3297 m), o poznání méně frekventovaná silnice dolinou Entrasque končí u přehradní hráze nádrže Piastra. Ta není jen tak nějakou přehradou. Elektrárna, vybudována ve skále, ukrývá jeden z nejvýkonnějších přečerpávacích systému na světě. Společnost Enel – majitel elektrárny dokonce nabízí návštěvníků exkurzi, kdy se v malého vláčku můžeme projet celým objektem. Trasa GTA (Grande Traversata delle Alpi) se odtud šplhá dolinou k chatě Soria-Ellena a přes sedlo Colle di Fenestrelle přechází do kaňonovitého údolíčka Rovina. Tedy horský okruh, který se mi a mému společníku jevil jako ideální seznamovací túra s pohořím.Výstup podzimním ranním chladem však neobyčejně rychle ubíhá, míjíme lokalitu San Giacomo, kde je v bukovém lese u soutoku dvou říček ukrytá lovecká chata krále Vittoria Emenaula II. a tak jsme nebezpečně brzy u chaty Soria-Ellena. Ta v době naší návštěva přechází rekonstrukcí a tak to tady podle toho vypadá. Ovšem poloha stavení pod ostrou zaledněnou pyramidou nejvyššího vrcholu Přímořských Alp – Cima de Gélas (3143 m) je neskutečná. Váháme co dále. Sedlo Fenestrelle, které má pověst skvělého výhledového balkonu se zdá na dosah, ale co potom? Pohled do mapy rozhoduje o změně programu a rozšíření okruhu o přechod zčásti francouzským územím k chatě Cougard a přes sedlo Rovina sejít do údolí Valle delle Rovina.

Do hraničního sedla Finestre vede perfektně upravená stará cesta, která již ve starověku sloužila poutníkům jako část Svatojakubské cesty, později byla významnou komunikací při dopravě soli. V čase války pak byla využívaná především pašeráky dobytka, jídla, tabáku a zbraní. Na konci kamením dlážděného chodníku nás vítá dodnes slušně zachovaná vojenská pevnost a rozhled na francouzskou část pohoří, které je oproti očekávaní neméně dramatická a skalnatá. Přechod na území jiného státu je hned poznat díky perfektnímu značení a vzorně vyvedeným rozcestníkům. Vzdušný traverz vede do sedla Ladres. Před námi leží doslova pohádková krajina. V horním patře údolí Boreon se třpytí uprostřed zlatých modřínů, červených jeřabin a luk hladina jezera Trecoulpes, severní obzor zaujímá hrozivý hrot obelisku Cime Cougarde. Perfektní chodník nás zavádí k ostře žluté plechové chatě Cougard, připomínající velkou garáž. Kupodivu zařízení i přes pokročilý čas funguje (konec září) a trochu šokovaný chatař nám po chvíli servíruje skvělou kávu a vychlazené pivo.

Cesta zaznamená v italské mapě vedoucí do sedla Ravina však vůbec neexistuje. Chvíli bloudíme, ale po jakž takž schůdné sutí výrazným kuloárem úpatím věže Cougarde nakonec dosahujeme hlavního hřebene. Pohled na jeho druhou stranu by otřásl i z nejodolnějším horalem. Takřka kolmá, cca 800 m vysoká stěna na jejíž konci leží zelená hladina jezera Brocan a o kousek dále velké přehradní jezero Chiotas neskýtá nejmenší šanci pro sestup. Tak jsem došli. Je pět odpoledne, po pravdě řečeno toho již máme plné kecky, ale dolů prostě musíme. A tak zvýšenou rychlostí mažeme zpět již známou cestou. Tma nás zastihuje v pohraničním sedle Finestre. Naštěstí cesta má velmi dobrý povrch a tak i potmě není sestup náročný. Pak přichází zázrak. Za hřebenem hor se vyloupne Měsíc, který jako gigantický reflektor pokryje stříbrnou pavučinou štíty a údolí. Teď už vím odkud pochází název Argentera neboli Stříbrná země. Věčný souputník Země se snaží ze všech sil, cesta je dokonale nasvícena a tak už ani příliš nespěcháme. Po 17ti hodinách jsme konečně v našem bejzu. To teda byla túra!

Rozsáhlá část italské části Přímořských Alp je chráněna jako Parco naturale naturale Alpi Marittime. Prvotním impulsem k ochraně jedinečné přírody oblasti byla návštěva lázní Valdieri italským králem Vittorio Emanuellem II. v r.1855. Ten, ohromen krásou hor s bohatou faunou vyhlásil značnou část území za královskou loveckou rezervaci. V šedesátých létech minulého století je pak na území italské strany Přímořských Alp vyhlášeno několik menších rezervací, které se v r.1995 rozšiřují na přírodní park. Společně z nejmladším francouzským NP Mercantour (vyhlášen v r.1979) tvoří obrovské chráněné území pod záštitou UNESCO. Najdeme zde na 2600 rostlinných druhů, včetně 30 endemitů (např. růžově kvetoucí Saxifraga florulenta), 4500 kamzíků a kolem 500 exemplářů kozorožců. Francouzské území je zase bohaté na muflony, v posledních létech zde byl reintrodukován vlk. Modřínové lesy NP Mercantour jsou největšími porosty svého druhu ve Francii.

 

 

 

Lze na celé trase přespávat na chatách, v hotelech či penzionech? ano

Ubytování a jídlo:

Refuge de Cougourde

Baita del Monte Gelas

Rifugio San Giacomo

Rifugio Soria Ellena

Přístup na začátek: Torino, Cuneo, Monaco či Grenoble, to jsou největší a nejbližší uzly v souvislosti s příjezdem do Přímořských Alp.

Orientační rozpis po dnech:

Odkaz na trasový soubor z GPS: ke stažení

Další možnosti túr v okolí:

Túra v podobě přechodu masívu Chambeyron v Provance

Autor popisu: Ivo Petr


28.12.2016, Ivo Petr


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

RECENZE VYBAVENÍ

... z webu SvetOutdoru.cz