HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZAJÍMAVÉ VYBAVENÍ

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Túra přes nejdivočejší partie Přímořských Alp aneb kopírování hranic

Túra přes nejdivočejší partie Přímořských Alp aneb kopírování hranic

Vyrazte do pohoří, ze kterého je to jen krůček do vln středozemního moře a je ideálním pro jarní či podzimní výpady.



Alpy, Itálie a Francie

Název anglicky: Hiking trail in Alpes Maritimes

Základní trasa: Col de la Lombarde - chata Questa - sedlo Valasco - sedlo Colle di Fremamorta - Madone de Fenestre

Druh treku/túry: 3-denní, 2-denní

Obvyklý počet dní: 3

Délka: 40 km

Vhodné měsíce: X, IX, VI, V, IV

Povolení, poplatky, omezení, zákazy: ne

Nejvyšší bod: 2767 m

Celkové převýšení: 3500 m

Obtížnost: Mírně náročný

Pohyb po ledovci nebo sněhových polích: ne

Obsahuje horolezecké úseky obtížnosti: nejsou

Potřebné vybavení:

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek.

FotkyFotky

(Autor fotografií: Shutterstock)

Popis:

Jen 80 km od přeplněné a hlučné francouzské Riviéry najdeme hory, které jsou svou nedotčeností, monumentální krásou skalnatých obrů a pestrou paletou barev od modrých ples po svíce modřínů skutečným zjevením. Nejmladší francouzský národní park Mercantour (na straně italské to je přírodní park Argentera) v Přímořských Alpách je ideálním podzimním cílem. Horké středozemní slunce, které své nejtěžší střelivo vystřílelo v letních měsících, v září, ale především pak v říjnu již jen hladí, hluboká údolí se jako gigantické vany naplňují inverzní peřinou mraků a modřínové lesy hoří červení. To je ten nejlepší pro podzimní trek. Přímořské Alpy nejsou až tak vzdáleným pohořím, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kvalitní italská dálniční síť nás spolehlivě povede až do Torina, odkud můžeme do hor vstoupit přes horská sedla Lombarde nebo Tenda. Suma sumárum to po nějakých 1500 km můžeme „rozbalit“ a vyrazit do hor.

Sluneční trek

Přímořským Alpám se ve Francii říká Alpes du Soleil neboli Slunečné Alpy. Slunce je zde skutečně pánem. V letních měsících má však blízkost Středozemního moře na svědomí časté bouře, velká oblačnost z horkého vzduchu pak po většinu dne zahaluje nejvyšší vrcholky hor do šedivé vaty. Napříč celým parkem Mercantour vede dálková trasa GR 52 (Grande Randonée), která bohužel z větší části ignoruje nejkrásnější partie hor, především pak severní část pohoří. Ideálním výchozím bodem přechodu přes nejdivočejší partie Přímořských Alp je silniční sedlo Col de la Lombarde (2350 m), které se stalo pro naší malou partu na počátku října nakrátko přechodným domovem. Při deštivé cestě z italského městečka Vinadio se modlím, aby se na nás z ostrých nepřehledných zatáček něco nevyřítilo, uhnout na úzké asfaltce jednoduše není kam. Sluneční Alpy nás oproti očekávaní vítají vlezlou zimou, větrem a deštěm. Nehostinné místo vyměňujeme za spíše lyžařskou vesnici Isola 2000, kde skutečně v tuto roční dobu „zdechl pes“. Přesto zde funguje malý bar s ochotným personálem, kde večer u televize s přítelem Tomášem trumfujeme osazenstvo správnou odpovědí (za 100 000 €!) při francouzské modifikaci soutěže „staň se milionářem“. Nocleh pak nacházíme v prostorách opuštěného nákupního střediska.Druhý den však není po dešti ani památky a tak vyrážíme na krátký průzkum (klasická osmihodinová túra), vedoucí nádherným, dožluta vybarveným travnatým hřebenem Lausetta ke kostelu sv. Anny a zpět údolím Orgial do sedla Lombard. Stany tentokrát stojí přímo na sedle, vždyť zítra konečně vyrážíme na pochod. Prvním vrcholem hřebenovky je travnatý hrot Cime de la Lombarde s rovnými 2800 m a skvělým výhledem. Mužíky značená trasa kličkuje po té či oné straně hlavního alpského hřebene a Vlčím sedlem (Pas de Loup) schází do úchvatné kotliny Terres Rouges. Skutečně velmi příhodný název, modravé skvrny jezer zde ostře kontrastují se opravdovou Červenou zemí. Další stoupání vede do pohraničního sedla Druos pod monumentálním vrcholem Malivern (2938 m).

Loučíme se ze sladkou Francií, následující pochod povede po straně italské. Cesta se dostává do jedné z nejdivočejších pasáží. Kotlinu Valscura vyplňuje několik tyrkysových jezer, staré pevnosti a dokonale zachovaná (či snad rekonstruovaná?) vojenská cesta. Náležitě vzrušující přechod plný neskutečných výhledů končí u chaty Questa (2388 m), postavené na skalním hřebeni nad okrouhlým stejnojmenným jezerem. Chata je již pochopitelně mimo provoz, ovšem kuchyňka s posezením a patro s lůžky je plně k dispozici. Další den treku patří z větší části opět Itálii. Dobře znatelný chodník stoupá do 2429 m vysokého sedla Valasco a kolem kýčovitě zelených jezírek Fremamorta míjí plechovku bivaku J.Guglia (celkem 6 míst) do sedla Colle di Fremamorta se starou pevností. Podobných staveb najdeme v hřebeni Přímořských Alp celou řadu. Byly stavěny v létech 1862 – 1871 italskou armádou jako obranný komplex tehdejšího mladého království (celkem bylo po délce hranic vybudováno 77 staveb). Za II.svět války byly pevnosti obsazeny Mussoliniho vojsky jako strategické výchozí body pro případný vpád do Francie.Přechod na francouzskou stranu pohoří vede kolem snad nejpůvabnějšího koutu přechodu – jezernatou pánví Lacs de Fremamorte. Stezka kličkuje kolem tyrkysových jezer, které společně s rudými a žlutými modříny vytvářejí až neskutečné scenérie. Cílem dlouhé, ale vcelku pohodové etapy je údolí Valée du Boréon, kde v blízkosti říčky nalézáme přímo exkluzivní místa pro tábor.

Před námi se vypínají nejvyšší vrcholy Přímořských Alp, jakési srdce pohoří. Nejprve je však nutné přejít boční travnatý hřeben Piagu, který se staví do cesty. Konec pochodu je veznamení sestupu k chatě a poutní kapli Madone de Fenestre.

Rozsáhlá část italské části Přímořských Alp je chráněna jako Parco naturale naturale Alpi Marittime. Prvotním impulsem k ochraně jedinečné přírody oblasti byla návštěva lázní Valdieri italským králem Vittorio Emanuellem II. v r.1855. Ten, ohromen krásou hor s bohatou faunou vyhlásil značnou část území za královskou loveckou rezervaci. V šedesátých létech minulého století je pak na území italské strany Přímořských Alp vyhlášeno několik menších rezervací, které se v r.1995 rozšiřují na přírodní park. Společně z nejmladším francouzským NP Mercantour (vyhlášen v r. 1979) tvoří obrovské chráněné území pod záštitou UNESCO. Najdeme zde na 2600 rostlinných druhů, včetně 30 endemitů (např. růžově kvetoucí Saxifraga florulenta), 4500 kamzíků a kolem 500 exemplářů kozorožců. Francouzské území je zase bohaté na muflony, v posledních létech zde byl reintrodukován vlk. Modřínové lesy NP Mercantour jsou největšími porosty svého druhu ve Francii.

Lze na celé trase přespávat na chatách, v hotelech či penzionech? ne

Ubytování a jídlo:

bivak J.Guglia

Rifugio Emilio Questa

Přístup na začátek: Torino, Cuneo, Monaco či Grenoble, to jsou největší a nejbližší uzly v souvislosti s příjezdem do Přímořských Alp.

Orientační rozpis po dnech:

1. den - Col de la Lombarde  - chata Questa

2. den - chata Questa - sedlo Valasco - sedlo Colle di Fremamorta - údolí Valée du Boréon

3. den - údolí Valée du Boréon - Madone de Fenestre

Odkaz na trasový soubor z GPS: ke stažení

Další možnosti túr v okolí:

Okruh v Přímořských Alpách neboli Alpes Maritimes

Autor popisu: Ivo Petr


28.12.2016, Ivo Petr


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ