HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZAJÍMAVÉ VYBAVENÍ

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Přechod hřebene Serra del Cadí neboli Jalovcových hor v Pyrenejích

Přechod hřebene Serra del Cadí neboli Jalovcových hor v Pyrenejích

Třicet kilometrů dlouhá vápencová bariéra pohoří Serra del Cadí byla pro mne vždy nedostižnou výzvou. Spatřil jsem je mnohokrát při svých toulkách v Pyrenejích – osamělé, vzdálené a tak trochu tajemné hory. Tentokrát se tam vydávám.



Pyreneje, Španělsko

Název anglicky: Hiking Trail over ridge Serra del Cadí

Základní trasa: Josa del Cadí - sedlo Col de les Bassotes - Pic de Costa Cabirolera - Pic Vulturó - Pujolar de Roca Grossa - sedlo Jovell - Josa del Cadí

Druh treku/túry: Hřebenovka, Výstup na vrchol, 1-denní

Obvyklý počet dní: 1

Délka: 25 km

Vhodné měsíce: IX, VIII, VII, VI, V

Povolení, poplatky, omezení, zákazy: ne

Nejvyšší bod: 2648 m

Celkové převýšení: 2000 m

Obtížnost: Mírně náročný

Pohyb po ledovci nebo sněhových polích: ne

Obsahuje horolezecké úseky obtížnosti: I

Potřebné vybavení:

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

FotkyFotky

Popis:

Hřeben Serra del Cadí jsme zařadili jako závěrečnou chuťovku po takřka třítýdenním putování v horách Sierra Nevada, Gredos a Guadarrama v jižním a západním Španělsku.

Údolí řeky Segre opouštíme v městečku La Seu d´Urgell. Do hor odtud míří vlásenka horské silnice, kroutící se jako had mezi zelenými vršky podhůří Nabiners a přes několik málo, dnes již spíše opuštěných kamenných vesnic. Na východním obzoru se zvedají kamenné varhany strmých severních srázů Serra del Cadí. Tak jsem se dočkal. Počasí je jarně svěží a snad již nic nezabrání k dosažení vysněných hor.

Hřeben jako řemen

Za opěrný bod pro výstup jsme zvolili kouzelnou vesnici Josa, postavenou noblesně na izolovaném pahorku v horní části údolí říčky Cerneres. Na první pohled opuštěná a spící osada je při bližším (večerním) průzkumu živá až až a navíc nádherně rekonstruovaná. Žije zde sice již jen pár starousedlíků, mnoho domů je však přestavěno na prázdninové byty. Dokonce zde funguje hospůdka trpasličích rozměrů s rázovitým personálem a s ještě rázovitějším vínem domácí provenience. Zde se ostatně dozvídám zajímavý výklad názvu pohoří – „cadí“ znamená v místním jazyce „jalovec“.

Vydejme se tedy vzhůru do Jalovcových hor. Výstup na hřeben Serra del Cadí začíná u starého kamenného mostu Pont de Serneres a stoupá polní cestou vzhůru zeleným údolím do sedla Col de les Bassotes. Před očima se jako kamenný přízrak zjevují kolmé severní srázy masívu Pedraforca – nejznámějšího vrcholu pohoří a tvarově jednoho z nejkrásnějších štítů Pyrenejí, který nechybí snad v žádné publikaci věnujících se těmto horám. Kamarádi nějak zaostávají, asi toho mají již po tak dlouhém a náročném programu dost, ale já prostě nahoru musím. Musím konečně stanout, ba co víc – přejít napříč tímto nádherným hřebenem, zvedajícím se nade mnou.

Opouštím horskou prašnou cestu a přes louky přímo po spádnici svahu stoupám vzhůru. Do cesty se staví hřebínek Dregosa, ohraničující výraznou kotlinou Cortal del Cortils. Dokonalou samotu travnatých obzorů dokreslují slušné sněhové převěje, na loukách u malé chatky dole se pasou stáda koní.Konečně je zde hlavní hřeben a první překvapivý výhled do severních srázů. Nyní je jasné, proč tudy nevedou k vrcholům hřebene žádné stezky. Hory jsou jakoby useknuté gigantickou sekerou a ve formě skalnatých stupňovitých teras spadají do zelených hloubek údolí Segre. Nemohu se nabažit tohoto fantastického pohledu. Daleko na severu svítí sněhy a ledy hlavního pyrenejského hřebene, dokonalé ticho ruší jen lehký vítr hladící ve vlnách travnatý hřeben. Přesně tak jsem si to představoval, přátelé to asi již dávno vzdali a tak mám celé celičké hory jen pro sebe.

Vydávám se na skvostnou a místy dobrodružnou cestu po jejich páteři. První zkouškou odvahy je výstup na skalnatý zub Pic de Costa Cabiroliera (2604 m). Zdá se, že vzhůru žádný chodník nevede, přesto vrchol nelze nikudy obejít a tak nezbývá než boj se skalnatými terasami, závratnými hloubkami a sněhem. Stoupám přímo po hraně vrcholového hřebene nad temnou a strašidelnou kotlinou. Konečně vrchol s naprosto jedinečným výhledem na celý hřeben. Dále k západu se táhne to, co mě ještě čeká a nemine, obzor na opačném pólu pohoří patří východní části Moixeró, která se pozvolna snižuje a sklání do podhůří. Zvolená túra tak představuje asi to nejpěknější a nejatraktivnější, co mohou hory Cadí nabídnout.Jakž takž znatelná stezka (jedná se o dálkovou, modrožlutě značenou trasu GR 150) se vine kolem impozantních severních kotlin a každý vrcholek nabízí nové a nové pohledy. Nejvyšší kótou na hřebeni je Vulturó (2648 m). Jde však o nevýrazný vrchol a mimo skromné mohylky nic nenasvědčuje, že právě tímto bodem celý hřeben Cadí kulminuje. Počasí se mírně kazí, hřeben zahalují mraky a tak po dalších dvou hodinách hřebenovky počínám myslet na sestup. No jo, ale kudy? Podle mapy by měla vést travnatou kotlinou l´Osea značená stezka. Skutečně se daří nalézt sotva znatelnou pěšinu, mířící někam do mraků na jihu, ta se však po chvíli ztrácí v jalovcích, kosodřevině a mezi kamením. Volím tedy direttissimu a přímým směrem klesám, či spíše padám dolů. V hloubce takřka 800 vertikálních metrů lze rozeznat silnici vedoucí přes sedlo Jovell.

Terén svahu je velmi nepříjemně schůdný, postupuji s krajní opatrností a nechci udělat drobnou, ale možná fatální chybu. Případný pád by nebyl příjemný a sotva by mě zde někdo hledal. Nemohu nevzpomenout na příhodu starou sotva tři měsíce. Tehdy jsme s přítem Radkem již devátý den putovali a šplhali se ve zcela opuštěných horách nad údolím Yeso na pomezí Chile a Argentiny. Jedno, zcela triviální uklouznutí na štěrku mého společníka se proměnilo v noční můru – komplikovaná dvojitá fraktura zápěstí zásadně ovlivnila náš další program. Naštěstí – dobrý člověk stále žije a i tady se nám podařilo sehnat záchranu a odvézt zraněného po strastiplné cestě do nemocnice v Santiagu. Zde jsem však sám a tak pečlivě měřím každý krok.

Dosažení horské silnice však zdaleka neznamená žádnou výhru. Ta totiž po chvíli končí a tak se spouštím úzkými, ve štěrcích vodou modelovanými soutěskami do doliny. Hemží se to tu hady a tak jsem skutečně rád, když spatřím již blízké siluety kostela a chalup vesnice Josa. Doufám, že mí přátelé někde v horách „nezakufrovali“ a že jsou také v pořádku dole. Kde jinde bych je mohl potkat než v hospodě. Radost se shledání je nelíčená a oboustranná. Vždyť jsem nezvěstný dobrých 11 hodin. Přesně tolik totiž trvala má anabáze po jalovcovém hřebeni snů – Serra del Cadí.

Mapy

Celé pohoří najdeme na mapách nakl. Editorial Alpina Serra del Cadí/Pedraforca 1:25 000, dále pak na nakl. Generalitat de Catalunya č.4 Alt Urguel 1:50 000 (moc pěkná) a franc. mapě Rando Édition č.21 Cadí-Moixeró/Andorra 1:50 000

Lze na celé trase přespávat na chatách, v hotelech či penzionech? ne

Ubytování a jídlo:

Přístup na začátek: Hřeben Serra del Cadí leží na jih od hlavního hřebene Pyrenejí ve španělském Katalánsku. Přístup je snadný. Po dálnicích dojedeme až do francouzského Perpignanu. Dále po cestě č. N116 k hraničnímu městu Puigcerdá, odkud je to do hor již jen skok. Můžeme pokračovat dále na západ do La Seu d´Urgell a do hor vstoupit z jižní a tedy schůdnější strany. Návrat můžeme volit přes tunel Cadí (placený).

Orientační rozpis po dnech:

Odkaz na trasový soubor z GPS: ke stažení

Další možnosti túr v okolí:

Výstup na vrchol Auñamendi nacházejícím se na střeše Baskicka v Pyrenejích

Autor popisu: Ivo Petr


12.01.2017, Ivo Petr


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

RECENZE VYBAVENÍ

... z webu SvetOutdoru.cz