VÝBĚR TREKŮ Z KATALOGU

Okruh Kamikochi-Yari – Hitaka
Tento trek je jeden z nejklasičtějších alpských japonských treků, protože při něm překonáte třetí a pátý nejvyšší bod v celé zemi.

Dva trekové vrcholy v údolí Ishinca
Dva trekové vrcholy v údolí Ishinca


Túra na nejvýchodnější cíp Madeiry, poloostrov Ponta de São Lourenço
Túra na nejvýchodnější cíp Madeiry, poloostrov Ponta de São Lourenço


Výstup na Mt. Poroshisty na jižním břehu jezera Bajkal
Výstup na Mt. Poroshisty na jižním břehu jezera Bajkal


ZAJÍMAVÉ VYBAVENÍ

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Přechod Madeiry ze západu na východ

Přechod Madeiry ze západu na východ

Uvidíte Madeiru úplně jinak, než 90% komerčních turistů



Centrální pohoří, Portugalsko

Název anglicky:

Základní trasa: Porto Moniz-Rabacal-náhorní plošina-Encumenda-Pico Ruvio-Queimadas-Santana-Ribeiro Frio-Portela-Porto da Cruiz-Machico

Druh treku/túry: 7-10 denní

Obvyklý počet dní: 10

Délka: 100 km

Vhodné měsíce: IX, VIII, VII, VI, V, IV

Povolení, poplatky, omezení, zákazy:

Nejvyšší bod: 1862 m

Celkové převýšení: 1862 m

Obtížnost: Mírně náročný

Pohyb po ledovci nebo sněhových polích: ne

Obsahuje horolezecké úseky obtížnosti: nejsou

Potřebné vybavení:

Turistické

FotkyFotky

FotkyFotky

FotkyFotky

Popis:

Přechod Madeiry ze západu na východ

Když jsme letos plánovali dovolenou, byla nám doporučena Madeira. Abych se přiznal, tak jsem měl jen omezené informace, co vše se tam dá podnikat. Po prohlédnutí mapy mě upoutala velikost ostrova a centrální pohoří. Hned se zrodila myšlenka na přechod celého ostrova. Nějaké informace o podobných akcích se na fórech a webech podařilo sehnat, a čím více jich bylo, tím více se nám to líbilo.

Letěli jsme přímým letem Praha Funchal se Smartwings. Není to nejlevnější varianta, ale je zaručeně nejkratší a nejpohodlnější. Přeci jenom za 4 hodiny jste na místě. Let létá 12:20 z Prahy a v 15:40 místního času jste na Madeiře. Je dost času na ubytování i dokoupení zásob ve Funchalu. Levnější lety přilétají až kolem 23 hodiny a jelikož autobus do Porto Moniz jede v 9:05 ráno, nebo až odpoledne, tak byste se ochudili o půl dne. Z letiště jede autobus 69 do centra Funchalu za 3,7€. Zastávka je kousek vpravo pokud máte letiště za zády. Přímo před letištěm zastavuje expresní bus, který je dražší a rychlejší o moc není. Ubytování se dá pořešit přes booking a záleží na každém jaké má limity. Ve Funchalu je velký supermarket, (32.6476739N, 16.9140292W), kde se dá nakoupit cokoliv z potravin.  Pokud sháníte plynové kartuše tak veškerý sortiment je k sehnání v obchodní galerii São Lourenço na pobřeží u přístavu (http://www.obordao.com). My kupovali šroubovací kartuše 450g za 15€. Najíst se dá v postranních uličkách kolem 10€ a velké pivko stálo 5€.

Druhý den ráno jsme se vydali na zastávku autobusu 139, který jel v 9:05 z hlavní třídy na pobřeží. Zastávky tam nejsou nijak moc číslované, tak se musí chvíli hledat, ale kousek od této zastávky je McDonald's. Autobus přijel o 20 min později a na konečnou do Porto Moniz to stálo 6€. Cesta to je opravdu vyhlídková, protože autobus jede po pobřeží přes útes Cabo Girao, kde je přestávka na pár fotek a protažení. Na vyhlídku jsou turnikety, ale při naší návštěvě byly sklopeny.  Autobus pak pokračuje dále na západ po pobřeží a pak přes sedlo Encumenda se přehoupne na severní stranu ostrova. Zastávek je cestou ještě několik a dá se na nich občerstvit v okolních krámcích i odskočit na toaletu. Do Porto Moniz jsme dorazili kolem 13:30.

Kromě kamenných bazénů, kam je vstupné 1,5€, a pár obchodů tam toho opravdu moc není.  My se rozhodli vykoupat v oceánu. Měli jsme na přechod 14 dnů a nikam jsme nespěchali, proto naše tempo bylo takové pohodové. Odpoledne jsme strávili u vody a teprve kolem 16 jsme se vydali shánět taxi nahoru k levadě Janela. Taxi stojí 10€ a investovaných peněz jsme rozhodně nelitovali.  Levada je příjemné široká a v odpoledních hodinách jsme potkali už jen pár lidí, kteří se vraceli zpět. Nocovat se dá podle levady a záleží jen na vás, jak dlouho chcete jít. My jsme měli jen malé stany, tak jsme se ubytovali v jedné rozšířené zatáčce ještě před tunely. Tunely na této levádě jsou poměrně úzké a nízké, takže průchod s plným batohem nebyl úplně příjemný, ale zase to není nic nereálného.  Jen musíte počítat s pomalejším postupem vpřed a navíc občas s nějakou tou sprchou uvnitř tunelu.

Pokud to první den zvládnete až k místu, kde levada překračuje řeku a začíná se vracet zpět po druhé straně údolí, dostanete se k místu, kde se dá taky přenocovat. Plácek byl vpravo nahoře a bylo tam i staré ohniště. Vše je tam ale dost zarostlé. V těchto místech měla být pěšinka, která vede po pravé straně údolí. Nám se jí v zarostlé vegetaci nepodařilo nalézt, tak jsme se vydali korytem říčky.  Cesta to je docela namáhavá a pomalá, ale jde to suchou nohou skákat po kamenech. Boty jsme zouvali jen jednou. Do koryta říčky jsme vlezli po obědě a byli jsme nuceni zhruba ve dvou třetinách do Rabacalu přenocovat. Podařilo se nám najít místo pro 2 stany u takového velkého balvanu před cca 5m vodopádem, který se nechal obejít zprava. Cestou korytem jsme potkali 2 skupiny místních, kteří šli opačným směrem a prosekávali cestu.

To nám pomohlo druhý den, protože jsme konečně našli pěšinu, která šla po pravém břehu koryta při pohledu ve směru pohybu. Na cestě pak bylo krásné místečko na spaní, takže pokud budete trochu rychlejší a vytrvalejší než my, zkuste se dostat až na tyto souřadnice N 32°46.184', W 17°08.272'. Pokud pěšinu nenajdete, dostanete se do pasti, protože koryto končí 10 m vodopádem zařízlým do skal po obou stranách. Po pěšině už cesta, ač do kopce, ubíhá o dost rychleji a dovede vás až na rozdvojení potoka.  Jedna část teče zprava a druhá ve směru vaší chůze. Zde je také místo na stanování. Vy musíte přejít přítok zprava a vydat se rovnou nahoru. Cestička tam je vyšlapána a dovede vás až nahoru na dlážděný chodník k levadě Rocha Varmelha. Po ní se vydáte kousek doprava a poté co přejdete most, začnete opět stoupat doleva nahoru po pěšince.

Touto cestou se dostanete na frekventované cesty, které vás už dovedou k Rabacalu. Možností je zde více, já popisuji, jak jsme to prošli my. Z Rabacalu se dá jít několik levád, ale jsou dost frekventované a my se jim vyhnuli. V Rabacalu nic nečekejte. Je tam jeden baráček a od něho vede asfaltová cesta, po které jezdí dodávka, s turisty od hlavní cesty. Na silnici to je cca 2 km do kopce. Po hlavní cestě se dá dojít na vrchol Urze, kde je první šance občerstvení v restauraci Jungle Rain. Mají tam výborné maso na kameni, kdy vám donesou plát syrového masa na rozpáleném kameni a je na vás jak moc si ho upečete a okořeníte. Ceny kolem 10-12€ za jídlo. Poté se dá seběhnout na levádu Paul, která vede mezi pastvinami s kravami a dolů do údolí je vidět pozůstatek požáru z roku 2015. Tato leváda vás zavede až k malé dlážděné cestě. Zde se můžete vydat dále po levádě, nebo odbočit nahoru a vydat se na náhorní plošinu.

My jsme chtěli projít přes dlouhý tunel na levadě Rabacas, a pak až do sedla Encumenda. Pokračovali jsme tedy po levádě Paul a odbočili jsme dolu na levadu Rabacas. Z počátku je levada pouze v příkopě vedle cesty prázdná. Šlo se po vybetonované cestě stále dolu kolem opuštěného baráčku (za kterým jsme stanovali, jinde rovina nebyla), přes krátký tunel, až se došlo do míst, kde už byla klasická levada, a šlo se po vrstevnici. Dostali jsme se tak do zařízlého kaňonu Cascalho, kde cesta končila. Levada byla přes údolí přetažena v potrubí a zařízlé údolí nešlo nijak překonat. Výhledy tam byly, ale krásné. Nezbylo než se vrátit na levadu Paul. Po ní jsme to nezkoušeli dále projít, i když jedna mapa tam cestu ukazovala. My se vydali dále nahoru, až jsme se dostali na silničku, která vedla na náhorní plošinu kolem malé kapličky. Za kapličkou ještě kousek po silnici, a pak už doprava prašnou cestou po náhorní plošině mezi větrnými elektrárnami. Došli jsme tak na rozcestí PR 17, na kterém jsme se vydali  směrem na Caramujo, kde mělo být možné se utábořit.

Cesta vedla stále z kopce v lese až k opuštěnému starému tábořišti. Byl tam pěkný plácek ohniště a rozpadlá budova. Bohužel nikde se tam nenachází voda, takže celou náhorní plošinu musíte nést zásobu vody.  Další den jsme po cestě seběhli až k levadě Norte skoro stále z kopce a po schodech. Byly tam i pěkné vyhlídky na pobřeží. Na levadě je pár pohodových tunelů a cesta vás dovede až do sedla Encumenda, kde je příjemný bar ve kterém se dá najíst a dokoupit drobné zásoby sušenek. Nám paní prodala i místní pečivo. Ze sedla se stále stoupá do kopce. Kousek pod Pico de Encumenda je prostor pro stanování. Ze sedla si naberte také vodu, protože až na vrchol Pico Ruvio jsme žádnou vodu nepotkali. Cestu jsme zvládli za půl dne, ale je to dost náročné. Na úplný vrchol je krátká odbočka. Pod vrcholem na druhé straně, než odkud jste přišli, je chata. Dříve se tam dalo něco koupit, nyní se tam dá natankovat jen voda z kohoutku u přístřešku. Kousek nad chatou je možno i přespat.  Z vrchu jsme se dali cestou PR 1.1 Verda da Ilha. Cestou dolu jsme tak v 1/3 po pravé straně v kleči našli plácek pro 2 stany, tak jsme ho využili, jinak dole na křižovatce s levadou Caldeiro Verde se také dá stanovat. Kousek od této křižovatky jsme si schovali batohy a levadu Caldeiro verde a Inferno jsme prošli nalehko. Tyto levady jsou opravdu vytížené, proto doporučuji vyrazit hned ráno, aby aspoň jednu cestu jste si užili bez lidí, protože to určitě za vidění stojí a více info získáte z každého průvodce. Po návratu k batohům jsme pokračovali po levadě do Queimadas, kde zrovna opravovali možná budoucí občerstvení a jinak to je jen parkoviště s toaletami.

Pokračovali jsme na Pico das Pedras, kde také nic nekoupíte, ale je tam krásné piknikové místo s vodou a toaletami. Stačí vyjít kousek po silnici nahoru a vpravo byly terasy se stoly, lavičkami a grilovacími místy. Jelikož už nám docházeli zásoby potravin, tak další den jsme sešli do Santany, kde je velký supermarket, a nakoupili další potraviny a výborně se najedli. Santana je trochu rušnější a turisticky navštěvovanější místo. Nahoru jsme se nechali vyvézt taxíkem za 10€.  Další den jsme pokračovali po neznačených cestách dolu z kopce směrem na Faja das Murtas, Cruzinhas na Ribeiro Frio. Tato cesta vede po silničkách, sem tam nějakou lesní cestou a pak dost stoupá. Před Riberiem je odbočka na Balkones, což je poměrně pěkná vyhlídka do údolí ze kterého jste přišli. V Riberiu je pstruhová farma a restaurace. Nad ním když vyjdete po schodech kolem vody přitékající do pstruží farmy je krásné místo na stanování. Z Riberia jsme se vydali po levadě Furado do Portely. Tam se nacházi autobusová zastávka a 2 restaurace. Byli jsme v té horní a ochutnali místní špíz. Je napíchán na dlouhé tyči, kterou pověsí na hák ze stropu. Špíz byl dobrý, ale obsluha pomalá a prostředí se nám moc nezamlouvalo. Hned za Portelou jsme přespali. Pokud se vydáte směrem na levadu Funduras, tak na první křižovatce, kde se silnice odpojuje doprava a levada doleva se dáte doprava a tam je hned cesta zase doprava. Po ní pár metrů a vpravo nahoře je plácek přímo v lese (N 32°44.82725', W 16°49.47053').

Další den jsme sešli dolu do Porto da Cruiz cestou která vedla přímo z křižovatky u místa, kde jsme spali. V Porto da Cruiz jsme se vydali na pláž. Dá se tam vykoupat a jsou tam i sprchy na omytí. Kousek od pláže je továrna na výrobu rumu a vedle je krámek, kde se dá rum i poncha (typický nápoj Madeiry) koupit za rozumné peníze. Podél pobřeží je promenáda, na které jsou restaurace, kde se dá dobře najíst. Poté jsme se vydali po silnici směrem podél pobřeží stále do kopce až k vyhlídkové pobřežní cestě Verda da Larano. Na začátku této cesty před jejím zúžením se postavili stany s výhledem na divoké útesy. Po pobřežní cestě jsme se dostali až k Machicu, do kterého jsme došli po levadě Canical. V Machicu už jsme měli zamluvené ubytování, ale přespat se dá kousek od křižovatky levady Canical a cesty Verda da Larno. V Machicu jsme si už užili zasloužený odpočinek a dále na úplný východ ostrova jsme se už nepouštěli.

Tuto cestu jsme šli se 2 stany. Jeden byl pro 2 a druhý pro 3. Vodu jsme filtrovali pomocí filtrů, když jsme byli v horách. Pokud jsme sešli níže do civilizace, radši jsme si vodu kupovali.

Mapy jsme používaly ofline verze mapy.cz Portugalsko a pak 1:50000 lamino a od Kompasu. V určitých detailech se lišily mezi sebou, takže se hodily všechny.

Přeju krásné zážitky na Madeiře a šťastnou cestu, protože tato cesta vám ukáže Madeiru v trochu jinak než většině organizovaných turistů

Martin

FotkyFotky

Lze na celé trase přespávat na chatách, v hotelech či penzionech? ne

Ubytování a jídlo:

Přístup na začátek: autobusem z Funchalu

Orientační rozpis po dnech:

1 přílet do Funchalu

2 přesun do Porto Moniz -po levadě Janela k Rabacalu

3 přes Rabacal a náhorní plošinu do Caramujo

4 přes sedlo Encumenda k Pico Ruvio

5 přes Pico Ruvio, levadu Inferno do Pico das Pedras

6 Santana

7 z Pico das Pedras do Ribeiro Frio

8 Ribeiro Frio - Portela (Porto da Cruiz)

9 Porto da Cruiz Machico

Odkaz na trasový soubor z GPS: ke stažení

Autor popisu: Martin


22.06.2017,


Diskuse


Martine, skvělý článek, nedaří se mi ale stáhnout navigační data. Pomůžeš mi? Díky, Honza

30. 10. 2017, 15:24:06
Martin
Martin

Omlouvám se za pozdní reakci, ale s gps daty tě zklamu, protože jsem neměl gpsku a odkaz zde je vytvořen automaticky. Na navigaci doporučuji ofline mapu ze senam.cz Portugalsko a pak papírovou od Kompassu, každá má něco a chce je kombinovat

21. 12. 2017, 11:25:05
Tom
Tom

Ahoj,

chtěl bych se tě zeptat, jak moc náročný jsou ty přechody (když bys to charakterizoval pro začátečníka s průměrnou fyzickou zdatností) apod. V kolika lidech jste to zvládali, popřípadě jestli s Váma šla i nějaká holka,či méně zdatný kluk. V jakém období jste to šli a jak se pohybovaly noční teploty?

Dál by mi prosim zajímalo, jak je to s vybavením které jste potřebovali a jak je to se signálem na telefonu (předevšim GPS,jestli se chytají offline mapy)

Moc díky

Tom

02. 07. 2018, 14:37:15

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ