HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Trek v peruánském pohoří Cordillera Blanca: pod severní stěnou Alpamaya - nejkrásnější hory světa

Trek v peruánském pohoří Cordillera Blanca: pod severní stěnou Alpamaya - nejkrásnější hory světa

Trek Alpamayo, pojmenovaný podle známé ledové pyramidy v peruánském národním parku Huascarán, je zapsán do seznamu světového přírodního dědictví Unesco. Dlouhý a namáhavý trek je veden odlehlými, ale překrásnými částmi sněhem pokrytého pohoří Cordillera Blanca a překonává vysoké horské průsmyky. Odměnou za tuto námahu jsou úchvatné pohledy na ledové stěny vrcholů a třešničkou na dortu je výhled na téměř kolmou severní stěnu Alpamaya, nejkrásnější hory světa.



Cordillera Blanca, Peru

Název anglicky: Alpamayo Base Camp

Základní trasa: Cashapampa - Baňos Huancarhuas - Huancarhuas - Hualcayan Pampa - Laguna Azulcocha - Laguna Cullicocha - Průsmyk Osoruri nebo Cullicocha (4 860 m) - Průsmyk Vientunan nebo Los Cedros (4 770 m) - Ruina Pampa - Quebrada Alpamayo - Laguna Jancarurish - Alpamayo Base Camp (severní stěna) - Průsmyk Gara Gara nebo Caracara (4 830 m) - Quebrada Mayobamba - Průsmyk Mesapata nebo Mesapampa (4 460 m) - Quebrada Tayapampa - Huillca - Quebrada Janta Quenua - Průsmyk Janacon nebo Huillca (4 610 m) - Laguna Santaycocha - Janca Pampa - Pishcopampa - Pomabamba

Druh treku/túry: 4-6 denní, 7-10 denní

Obvyklý počet dní: 7

Délka: 90 km

Vhodné měsíce: V, VI, VII, VIII, IX

Povolení, poplatky, omezení, zákazy: ano, na místě za Huancarhuasem za 5 solů (cca 2 USD) nebo povolení na měsíc pro pobyt v Cordilleře Blance zakoupené v Huarazu za 65 solů (cca 22 USD). Platí se vstup do NP Huascarán, ne všude ale potkáte výběrčího.

Nejvyšší bod: 4860 m

Celkové převýšení: 3800 m

Obtížnost: Náročný

Pohyb po ledovci nebo sněhových polích: ne

Obsahuje horolezecké úseky obtížnosti: nejsou

Potřebné vybavení:

běžná trekingová výbava, pevné boty, nutné oblečení a spacák do nízkých teplot, dezinfekce pitné vody

Trek pod severní stěnou AlpamayaTrek pod severní stěnou Alpamaya

Trek pod severní stěnou AlpamayaTrek pod severní stěnou Alpamaya

Trek pod severní stěnou Alpamaya 1Trek pod severní stěnou Alpamaya 1

(Autor fotografií: Markéta Hanáková)

Popis:

Téměř šestitisícové Nevado Alpamayo není nejvyšší, a dokonce k němu ani neproudí každoročně davy turistů, aby ho na vlastní oči spatřily. Přesto působí jako magnet pro oči a mnozí o něm říkají, že je nejkrásnější horou na světě.

Ačkoli horu Alpamayo (5947 m) na treku zahlédnete, jeho hlavní dominantou je spíš sousední monumentální vrchol Nevado Santa Cruz (6259 m). Nás ale trek láká především díky odlehlosti a opuštěnosti místních hor. Je třeba být absolutně soběstačný. V horách není telefonní signál a až na výjimky žádní turisté, dokonce ani žádné osady domorodců. A pokud chceme na vlastní oči vidět i legendární horu Alpamayo, musíme nejprve překonat několik sedel, jejichž výška se šplhá hodně přes čtyři tisíce metrů.

Výchozím bodem může být jak vesnice Cashapampa, tak Huancarhuas nebo Hualcayán. Ve druhém případě se dá při rychlé chůzi a krásném počasí zkrátit celková potřebná doba jen na šest dní. Zajímavá cesta několikrát prudce a dlouze stoupá do vysokých horských průsmyků. Odměnou za tuto námahu jsou úchvatné pohledy na ledové stěny vrcholů a třešničkou na dortu je výhled na téměř kolmou severní stěnu Alpamaya, nejkrásnější hory světa. Prochází se několika malými indiánskými vesnicemi, které nemají téměř žádné spojení se světem. Na začátku nedaleko vesniceHuancarhuas stoji za shlédnutí nevelké ruiny předincké civilizace.

Cordillera Blanca, Alpamayo trek, Peru.Cordillera Blanca, Alpamayo trek, Peru.

Mistryně v hodu hovnem

Na konci vesničky Hualcayán, ležící v nadmořské výšce 3150 m, nás vysazuje taxík, kterým jsme přijeli po několika hodinách jízdy z Huarazu. Na fotbalovém hřišti se pasou osli, ale jinak nikde ani noha. Než se ale stihneme před startem nasvačit, kvapem k nám míří chlapík, který požaduje 20 solů za vstup do národního parku. Zaplatíme, nahodíme velké batohy na záda a míříme vstříc několikadennímu dobrodružství do nitra And.

První den treku se nese ve znamení serpentin. Cesta se vine v nekonečných zatáčkách vzhůru k nebi a Hualcayán je pořád menší a menší. Po zhruba čtyřech hodinách docházíme k relativně rovnému a travnatému plácku ve výšce 4005 m. V domnění, že se jedná o kemp Los Cedros, se rozhodujeme zabivakovat. Podle množství hoven, která se kolem nás všude nacházejí, ho ihned přejmenováváme na Los Hovnos. Mýlíme se. Jak zjistíme další den, kemp Los Cedros se odtud nachází o ještě tři sta výškových metrů výš.

Okolní travnaté svahy přitahují i dobytek jedné postarší Peruánky. Dáváme se s usměvavou ženou do řeči, docela krásně se s ní povídá, jen netuším, o čem hovoříme. Naše stany zajímají krávy i ovce natolik, že neváhají sejít ze všech okolních svahů k nám na louku a trpělivě stát kolem a čumět. V podvečer se paní marně několik desítek minut snaží své stádo usměrnit. Nutno říct, že v hodu hovnem na cíl by určitě byla mistryní světa. Co hod, to zásah. Ale účinnost její metodě jaksi chybí.

Cordillera Blanca, Alpamayo trek, PeruCordillera Blanca, Alpamayo trek, Peru

Ztracený Polák pod nejkrásnější horou

Druhý úsek treku není dlouhý, zato je ale pořád do kopce. Louky pomalu mizí a nás čeká skalnatý traverz podél umělého vodního kanálu. Místo našeho noclehu už vidíme, vypadá to, že je jen kousek, přesto ale než do dnešního cíle dojdeme, spadne na nás pár ledových krup z černého nebe. Na hladině azurové laguny Cullicocha (4628 m) se za krásného počasí zrcadlí okolní zaledněné vrcholky, dnes nám však mračna a mlha dovolují dohlédnout sotva na protější břeh. Honem stavíme na příhodném místě stan a zalézáme se před bouřkou schovat. V pauzách mezi sněhovými přeháňkami zjistíme, že jsme tak trochu Pat a Mat. Stan jsme si postavili přímo pod přepadovou hrází jezera. K tomu, aby nás voda vypláchla, chybí asi deset centimetrů.

Ráno opět stoupáme. Překonáváme nejvyšší bod treku – sedlo Ososuri (4856 m), odkud máme panoramata okolních hor jako na dlani – a vzápětí další – Los Cedros(4770 m). Konečně jsme dosáhli správné výšky. Teď už se budeme jen „pohupovat“ mezi 4000 – 4800 metry. V praxi to znamená, že občas sestoupáme několik set výškových metrů dolů, vzápětí je zase vystoupáme nahoru, abychom je znova sešli dolů. Ale v takhle krásné přírodě to snad ani nikomu nemůže vadit. Proto tu přece jsme.

K oné bájné symetrické ledové pyramidě Alpamaya se dostáváme čtvrtý den. Dramaticky přes ni letí mraky, občas ji do svých závojů zcela zahalí, sem tam nechají vykouknout její elegantní vrcholovou špičku a občas se nám hrdě ukáže celá. Zkrátka paní hora. I když její ostrá špička vystupující z mohutného masivu působí oproti šestitisícovému Nevadu Santa Cruz celkem maličká. Kromě podívané máme v táboře pod Alpamayem i jiná povyražení. Ztraceného, zmrzlého, promočeného a zcela vyčerpaného Poláka, který rád využívá nabídku na půjčení suchého oblečení a na noc se vmáčkne do jednoho z našich stanů. Čaje mu dopřejeme dosytnosti, jídla jen trochu. Vzhledem k časovému skluzu jsme i my museli přejít na úspornější režim.

Pozvání na vlastní čaj

Z doliny Quebrada Alpamayo přecházíme 4820 metrů vysokým sedlem Gara Garado nádherně zelené doliny Quebrada Mayopampa. Ohlédneme se za Alpamayem i obrovským Nevado Cruzem a na pár hodin vyměníme výhledy na zaledněné velikány za nekonečné zelené jihoamerické horské louky, na kterých se pasou obrovská stáda divokých koní. S deštěm v zádech přeskotačíme přes průsmyk Mesapata (4460 m), ze kterého se nám otevře výhled na zaledněný masiv NevadoPucajirca, a pak sklesáme spoustu výškových metrů do další doliny Quebrada Tayapampa.

Cesta nás dovede až do vesnice Huillca (4000 m). Slovo vesnice je asi trošku nadsazené. Tvoří ji totiž dvě skromné chatrče. V jedné z nich bydlí mladý indiánský pár se dvěma dětmi. Kromě ztraceného Poláka jsou to po několika dnech první lidé, které potkáváme. Na rozsáhlých loukách si mezi stády lam, krav a ovcí postavíme své dva stany a přijímáme pozvání na večeři. Jsme rádi hned ze dvou důvodů. Zaprvé nemusíme trávit dlouhé hodiny v dešti a bouřce ve stanu a zadruhé se po několika dnech konečně dočkáme masa. Ve velmi skromném příbytku si pochutnáváme na do měkka uvařeném beranovi s bramborem a rýží. Po večeři nám nabízí otec rodiny ještě čaj. Ten si ovšem musíme donést svůj.

Cordillera Blanca, Alpamayo trek, PeruCordillera Blanca, Alpamayo trek, Peru

Je to sice dál, zato horší cesta

Před námi jsou poslední dvě sedla, a pak už jen sestup do civilizace. Volíme dobrodružnější variantu. V průvodci se doporučuje cesta přes sedlo Collota (4360 m), ale my se nechali zlákat alternativou, kterou chodí místní. A výsledek? Je to sice dál, zato horší cesta. Do sedla jakžtakž trefíme, ale probrodit se k druhému dá zabrat.

Chodník mizí v mokřadech, boříme se, nadáváme, a když už bloudění máme tak akorát dost, zahlédneme něco jako chodník na druhé straně údolí. Na protest shazuju batoh a sním železnou zásobu gumových medvídků. Mozek mi zaplaví cukr a už se na krkolomnou cestu nedívám tak černě. Ono to ve skutečnosti tak hrozné není, ještě trochu brodění, chození ve vysokých drnech trávy, a pak už se napojujeme na chodníček. Jako mávnutím kouzelného proutku se objevujeme v posledním sedle tohoto treku.

Podle informací pasáčka stačí jen seběhnout do vesnice. A odtud už jezdí kolektivo do Pomamby. Vidina normálního jídla nám dodává sil a my pádíme dolů, projdeme kolem prvních baráčků, druhých baráčků, stých baráčků a pořád to nevypadá, že by tu vedla nějaká silnice. Že bychom včera pasákovi nerozuměli? Zřejmě už to tak bude.

Naše chabá znalost španělštiny nás dostala. Cestou potkáme sympatickou bezzubou Peruánku, která loudí karamelky a poradí nám zkratku k silnici. Z posledních sil sejdeme dolů a stopneme první kolektivo, na které narazíme. Za hodinu už sedíme v Pomambě na náměstí a připíjíme si místním 650mililitrovým pivem, které nám dodá kuráže, takže ochutnáváme i další místní alkoholické speciality. Zapadáme do davu, protože v ulicích a na náměstí jsou snad všichni obyvatelé města. Peruánci slaví zvolení nového prezidenta a my úspěšné ukončení treku.

Praktické informace

Náročnost: Středně náročný trek. Nutná předchozí aklimatizace! Během treku se přechází několik sedel, jejichž výška přesahuje čtyři tisíce metrů, nejvyšším bodem je sedlo Ososuri (4856 m). Hned druhý den se navíc spí ve výšce 4628 metrů u jezera Cullicocha. Podmínkou pro zvládnutí trasy je vynikající aklimatizace, zkušenost s pohybem ve vysokohorském terénu a dobrá orientační schopnost. Nelze se spoléhat na téměř žádné značení, i když kolemjdoucí místní na španělsky položené otázky ochotně pomohou. Jinou variantou je pronajmutí průvodce s mulami ve výchozím bodě, ve vesnici Huancarhuas. Na začátku i na konci treku je možno využít koupání v termálních pramenech.

Mapa: Alpenverein 0/3a Cordillera Blanca Nord (Peru) 1:100 000.

Počasí: Na trek je vhodné vyrazit od června do září. V sedlech vás i v létě může překvapit sníh. Počasí může být dost proměnlivé.

Trek pod severní stěnou Alpamaya 2Trek pod severní stěnou Alpamaya 2

Lze na celé trase přespávat na chatách, v hotelech či penzionech? ne

Ubytování a jídlo:

Žádné možnosti ubytování nebo stravování, je potřeba mít s sebou stan a vzít si veškeré jídlo.

Všechny tábory jsou umístěny u zdroje vody. Trek je odlehlý, vede prakticky zcela mimo civilizaci. Po cestě není možnost dokoupit žádné potraviny. Pouze poslední noc se dá přespat ve „vesnici“, čítající ale všehovšudy dvě velmi skromné chatrče.

Přístup na začátek: Letecky do Limy, odtud autobusem do Huarázu. Do vesničky Hualcayán (3150 m) nejezdí veřejná doprava, cesta taxíkem trvá kolem tří hodin.

Přístup z konce: Z Pomamby na konci treku se dá za hodinu dojet kolektivem do vesnice Conopa.

Orientační rozpis po dnech:

  1. Cashapampa – Hualcayan Pampa
  2. Huacayan Pampa – Laguna Cullicocha
  3. Laguna Cullicocha – Quebrada Alpamayo
  4. Quebrada Alpamayo – Alpamayo Base Camp (severní stěna)
  5. Alpamayo Base Camp (severní stěna) – Huillca
  6. Huillca – Quebrada Janca Pampa
  7. Quebrada Janca Pampa – Pomabamba

Další možnosti túr v okolí:

Druhý den se dá udělat odbočka k laguně Yuraccocha (cesta tam i zpět cca 5-6 hodin); z Alpamayo Base Campu je krásná procházka pod Nevado Santa Cruz Chico (tam i zpět 4-5 hodin); poslední den z Pishcopampy se dá prodloužit celý trek o další dva dny, překročit průsmyky Yaino (4 150 m) a Alto Pucaraju (4 640 m) a v Quebradě Huaripampa se napojit na Santa Cruz trek se závěrem ve vesnici Vaqueria

Autor popisu: Markéta Hanáková: Když autorce Markétě Hanákové v roce 2009 implantovali kvůli vrozené srdeční vadě kardiostimulátor, zdálo se, že je pro ni s lezením po horách konec. Přesto se Markéta do hor vrátila, ale nebyla to lehká cesta. S „budíkem“ se jí podařilo vystoupit na Mera Peak (6461 m) nebo projít himálajský trek Makalu s přechodem dvou šestitisícových sedel v Himálaji. Při výstupu na pamírskou horu Muztagh Ata (7549 m) v roce 2013 stanula bez použití kyslíku ve výšce 7219 m, tedy nejvýš, kam kdo na světě s kardiostimulátorem vystoupil.

 


27.02.2019, Markéta Hanáková


Diskuse


Trek je krasny a nechodi ho moc lidi. Zadny poplatek jsme nikde neplatili. Jezera jsou vetsinou schovana za vysokymi morenami. Za Cashapampou jsou pekne prirodni horke prameny. Z Jancapampy se da odjet autem (minibusem) do Pomabamby, kde jsou horke prameny (koupelnicky), nejlepsi kuretarna a cukrarna na namesti, skvela kombinace na konci dlouheho (my to sli 9 dni) treku :-)
17. 08. 2014, 03:11:59
BysTri
BysTri

Zdravím,

zajímalo by mě zda je nějaký velký problém spojit Alpamayo trek s trekem Santa Cruz a po přechodu průsmyků Yaino a Alto Pucaraju, pokračovat přes Punta Union a udolím Santa Cruz zpět do Cashapampy. Nikde se moc o tomto okruhu kolem Alpamayo nepíše. Je přechod těch dvou průsmyků vyznašen v mapách? (na internetu v online mapách tento přechod mezi těmito dvěmi trekni nikde vyznačen není.) Děkuji za odpověď.

17. 12. 2015, 08:33:50
Libor
Libor

Ahoj, problém je, že je to moc dlouhé a těžko poneseš v té vysoké nadmořské výšce, která tě čeká hned ze začátku, zásoby na nějaké 2 týdny. Snad jedině, že by sis najal arriera s mulou aspoň na ten začátek. Na Osoruri (4860 m n.m.) a dalším sedle, které brzo následuje, budeš mít co dělat i s lehkým báglem, pokud nebudeš dobře aklimatizovaný.

Alto de Pucaraju je značené v mapě jako treková cesta, Yaino nikde nevidím (v článku uváděných 4150 m n.m. u tohoto průsmyku mi přijde jako nesmysl, když údolí jsou kolem 4000 m). Přešel bys pro spojení těchto treků sedla Yanacon (4610 m, odbočit za Huillcou nebo je i delší varianta přes sedlo Collota 4360 m), Tupatupa (4360 m) a pak Alto de Pucaraju (4640 m).

Kup si mapu od Alpenvereinu Cordillera Blanca Nord 0/3a. Měli by ji mít třeba v CK Alpy, Praha 5. Já jsem šel jen pod severní stěnu Alpamaya a zpět. Cestou tam ještě odbočka z Wishcash směrem k jezeru Yuraccocha, což je potřeba jednak na aklimatizaci a navíc je to krásná cesta po vrstevnici s úžasnými výhledy.

17. 12. 2015, 12:13:51
Pepa
Pepa

Čau horalové a horalky.

Reakce na dotaz k propojení Alpamaya a Santa Cruz: kolečko po směru hodinových ručiček Cashapampa - Hualcayan - spojovací sedlo Alto de Pucaraju - Cashapampa je s plnou polní na 8-10 dnů. Takže pokud jste se dokázali sbalit třeba na Huayhuash circuit, zvládnete v klidu i tohle. My to šli ve dvou dnů 9, na pohodu 6-7 hodin denně. Cesta je krásně prošlápnutá a jasná, vody spousta, dostatečný výřez mapy od Alpenvereinu (1:100 000) se prodává v Carazu v Pony Expedition za šest solů. Tak si užijte čundr.

05. 07. 2016, 00:12:13
Zuzana
Zuzana

Ahoj, prosím o radu - dá se trek jít v druhé půlce dubna?

30. 01. 2017, 21:55:40
Kuba
Kuba

Ahoj

 

Má někdo zkušenost s treky po Cordilierách v listopadu? Je to rozumné? Díky!

11. 10. 2017, 08:32:48
Mirka
Mirka

Ahoj Kubo, taky letíme v listopadu (za pár dní). Jsme dva a rádi bychom některé treky nebo výstupy podnikli ve vícero lidech. Třeba se budeš chtít ozvat: 728596854.

08. 11. 2017, 23:25:42

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

RSS této diskuze

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

RECENZE VYBAVENÍ

... z webu SvetOutdoru.cz