Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Mt. Ventoux: I cyklisté mají svá poutní místa

Mt. Ventoux: I cyklisté mají svá poutní místa

Nad zlatavými kopečky francouzské Provence dřepí obr s šedavým olysalým temenem. Jmenuje se Mont Ventoux, „Větrná hora,“ ale bývá také označována jako „Nejtěžší kopec světa“ nebo dokonce „Hora smrti.“ To když k jeho úpatí dorazí peloton Tour de France, aby ztekl jednu ze tří silnic vedoucích k vysílači na vrcholu.



Pověst jakési vražednosti snad ještě umocňuje pomník cyklisty Toma Simpsona, který tu skonal při jedné z etap „Staré dámy“. Ale je Mt. Ventoux skutečně takový zabiják? Stovky cyklistů denně zkouší, zda je to pravda.

Odkrojek Alp

Mohutný masív Mont Ventoux (1 909 m n.m.) najdeme až na nejzápadnější výspě francouzských Alp asi 40 km severovýchodně od Avignonu. Geograficky stále ještě patří k alpskému oblouku, i když leží desítky kilometrů stranou, jako by na tomto vystrkově trucoval nadohled rozeklaným a mnohem obdivovanějším alpským štítům. Je to především jeho slavná cyklistická minulost i současnost, které sem lákají zástupy návštěvníků. Červenobílý vysílač na vrcholu holého vápencového masívu působí jako neodolatelná vějička nejen pro místní borce.

 

Francie, Poslední kilometry k vrcholuFrancie, Poslední kilometry k vrcholu

Francie, Sjezd z vrcholu do Saultu se klikatí ve vápencové pustiněFrancie, Sjezd z vrcholu do Saultu se klikatí ve vápencové pustině

Francie, Pomník Toma SimpsonaFrancie, Pomník Toma Simpsona

 

 

 

Příliš hlučná pustina

I mě sem přivála legenda Tour de France. Odskočil jsem si sem na své cyklovýpravě po alpských průsmycích a obtěžkán bagáží se jen pomalu šinu posledním chládkem v ulicích městečka Malaucene. Zhluboka se nadechuji a v uctivé tichosti se nořím do houstnoucího vedra. Čeká mě 21 km do kopce s převýšením 1558 m.

V obou směrech už čile kmitají kolegové na lehoučkých silničních kolech. Šlapou v rozverných  skupinkách, uvolněně se baví, navzájem se hecují. Ještě více, než bývá ve Francii běžné, se tu těší uznalé toleranci řidičů. Auta zdvořile počkají, jako by nechtěla rušit mistry při práci, a pak je opatrně objedou. Cyklisté jsou zkrátka nevyhlášenou, ale velmi respektovanou šlechtou zdejších silnic.

Přestože stoupám na jednu z ikon Tour de France, nevidím na asfaltu téměř žádný nápis nebo malůvku, tolik běžné na jiných slavných vrchařských prémiích. V tomto směru totiž závodní peloton projede málokdy. Nejvíce je využívána silnice z jihu, z Bédoinu (22 km a 1617 m převýšení) a vzácně také z východu, ze Saultu (26 km/1210 m – nejsnazší výjezd). Celý trojlístek silnic tak potulnému cyklistovi poskytuje skvělou možnost – nemusí se trmácet nahoru a dolů stejnou cestou, ale může přejet celý masív napříč.

Borový les postupně řídne. V pravidelných intervalech odpadávám do čím dál vzácnějších ostrůvků stínu, lapám po dechu a nechávám kapat pot na kamení sálající nahromaděné horko. Udělal jsem dobře, že jsem si zabalil láhev s vodou do namočeného hadru. I tak zásoba vydržela sotva do restaurace Châlet Liautard asi ve dvou třetinách kopce, takřka jediné možnosti doplnění tekutin. Už jsem zvykl na to, že mě tu předjíždějí třeba i šedovlasí staříci – v tomto sportovním blázinci koneckonců nikoho nic nepřekvapí – ale na terase restaurace přeci jen zažiju menší šok. To když se sem dopachtí šílenec na kolečkových bruslích a s bolestnou grimasou požádá o láhev vychlazené coly.

Na vrcholu Mt. Ventoux

Vrcholová partie Mont Ventoux je pak prapodivnou kamenitou pustinou. Jakoukoliv vodu odtud rychle pokradou suťoviště a pukliny propustného vápence. Středomořské slunce a neutuchající mistral – zdejší nejobávanější démoni – pak snadno přetvářejí temeno „le Geant de Provence“ – Provensálského obra – ve velehorskou polopoušť, byť nedosahuje výšky ani dvou tisíc metrů nad mořem. I ledasjaká jiná alpská silnice nás vynese nad hranici života, ale asi jen na běloskvoucí kupě Mt. Ventoux, ze které trčí jako raketa hranol vysílače, zažije člověk pocit jakési mimozemskosti.

Na nevelikém vrcholovém parkovišti není skoro k hnutí. My cyklisté vypadáme všichni zhruba stejně: zbitě, ale blaženě. Každopádně ale všichni přežili. A každopádně i ve francouzských Alpách, tam mezi zaledněnými štíty na obzoru, se dají pořídit asi i těžší dupáky. Mont Ventoux už rozházel pořadí nejedné Tour, nalomil odhodlání nejednoho šampióna, ale určitě není vrahem. Ještě nikdy nikoho nezabil. Tedy – vlastně až na jednoho, Toma Simpsona.

Poutní místo cyklistů

Příběh Toma Simpsona

Francie, Pomník Toma Simpsona pod vrcholem

 

Kdo z cyklistických nadšenců by neznal ten příběh? Bylo 13. července roku 1967 a k vrcholu Mt. Ventoux se blížil peloton Tour de France, na jehož čele se pokoušel o únik Tom Simpson, nejlepší britský cyklista poválečných let. Moc a moc chtěl vyhrát. Úspěch mu měl pomoci splatit dluhy a zajistit klidnou budoucnost s rodinou. I přes totální vyčerpání se nevzdával. Točil pedály čím dál slaběji, až se zastavily nejen jeho nohy ale i srdce. Marné byly snahy diváků i lékařů. Jedné z největších tragédií Tour de France už nešlo zabránit. Svoji roli určitě sehrály i těžkosti Mt. Ventoux, ale hlavní příčinou Simpsonovy smrti byla úplná dehydratace a bohužel také kombinace alkoholu s amfetaminem, kterými se před cestou posilnil.

Na vrcholu však po tom příběhu nenacházím ani stopy. Na přesné místo Tomyho skonu se musím přeptat. „Jasně že vím, kdo je Tom Simpson,“ odpovídá až skoro dotčeně jeden z místních borců. „Je to na východní straně. Pojeď za mnou, ukážu ti to.“ Sjedeme spolu asi dva kilometry pokreslené silnice a pak pokyne rukou do svahu nad námi. Na žulové desce se vyjímá silueta cyklisty, na schůdcích pod ní se tísní pestrobarevná sbírka bidonů, přívěšků a cyklodresů – upomínkových předmětů, zanechaných k uctění Tomyho památky. Poutní místo cyklistů.

Pak jsem se spustil dolů do vlahého podvečera. Silnice se vinula rozpáleným lesem, až vyústila na fialových lánech rozkvetlých levandulí. Na Mont Ventoux ještě soustředěně šlapou další a další nadšenci. Hromadné a krásné sebetrýznění přeruší až západ slunce s koncertem provensálských cikád.

Tipy na aktivní odpočinek:

  • Projížďka jedním z mnoha vyhlášených provensálských kaňonů. Z těch nejbližších jmenujme Gorges de Nesque u Saultu, ze vzdálenějších třeba věhlasný Verdon, který se dá po obou stranách objet po úchvatných vyhlídkových silnicích.
  • Návštěva památek a nádherných městeček, kterých je v okolí přehršel. Třeba hned na SZ úpatí Mt. Ventoux městečko Vaison la Romanie se zbytky římského osídlení (amfiteátr, lázně, atd.)

27.08.2012, Martin Vítek