HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

• TRÉNINK A ZDRAVÍ

ZAJÍMAVÉ VYBAVENÍ

↓NEJNOVĚJŠÍ DISKUSNÍ PŘÍSPĚVKY↓

Kde je hranice lidských možností, co se únavy týče?

Kde je hranice lidských možností, co se únavy týče?

Únava podceňovaná a zmáhající. Pro někoho může být překvapením, že únava je mezi negativními faktory působícími na přežití v extrémních situacích zařazena co do důležitosti hned za tepelnou pohodu. Spolu s podceněním tepelné pohody je únava často podepsaná pod scénářem tragických úmrtí na horách, ve kterých nefiguruje zranění.



Anatomie únavy

Život člověka je řízen cirkadiálním rytmem. Ten je zodpovědný za střídání našich aktivit, jako je spánek a stav bdělosti. Narušení této periodicity (prodloužení stavu bdělosti) se projevuje jako únava. Existují různé techniky a prostředky, jak únavu potlačit. Přesto nejsme schopni dostat se za fyziologické meze člověka. Protože se jedná opět o hraniční oblast, není mnoho experimentů, které by podrobně popisovaly dlouhodobý stav spánkové deprivace s nutností se soustředit.

Deficit spánku

Prováděla se však řada experimentů sledujících, jak dlouho jsme schopni fungovat bez spánku. Je zřejmé, že s časem se bude měnit kvalita výkonu, jak se u člověka bude postupně zvyšovat stupeň únavy. Většina lidí spí 6–9 hodin denně, děti do 4 let věku déle. Jestliže spí člověk dlouhodobě méně, vykazuje během dne známky ospalosti, nesoustředěnost. Spánek plní řadu funkcí, od regenerace organismu až po tvorbu specifických hormonů, třídí informace získané během dne, fixují se údaje v paměti.

Zvlášť na horách a za špatného počasí, ztrácí naše tělo energii a dostavuje se únavaZvlášť na horách a za špatného počasí, ztrácí naše tělo energii a dostavuje se únava

Jestliže je spánek dlouhodobě odpírán, vede to k celkové slabosti, ztrátě koncentracekoordinace pohybů a v krajním případě to končí smrtí. Odpírání spánku (5 dní a více) bylo využíváno i jako jedna z výslechových metod, kdy člověk ztrácí nad sebou kontrolu a je schopen prozradit i to, co by za bdělého stavu neřekl. V 60. letech byla v Americe dělána řada pokusů se spánkovou deprivací. Byli na ně najímáni obvykle studenti, kteří po určité době měli pokus placený (do 5 dní zdarma a pak dostávali zaplaceno za každou hodinu beze spánku).

Většinou si příliš nevydělali, ale známý je případ amerického studenta Randy Gardnera, který v roce 1965 nespal 11 nocí. Pak byl experiment lékaři ukončen, protože Randy už ztrácel představu, co je realita a co sen, byl dezorientován a existovalo nebezpečí selhání životních funkcí. Při pokusech hynuly krysy po 18 až 30 dnech bez spánku. To, kolik člověk vydrží bez spánku, je podobné jako s dehydratací. Maximální mez je někde okolo 11–12 dní. Dobu 5–6 dní jde s jistou mírou vyčerpání přežít.

Dlouhodobá zátěž

Většina lidí žije v denním cyklu a není nucena být víc než 24 hodin v bdělém stavu. Autor článku v rámci jednoho měření řídil 56 hodin automobil. Smyslem experimentu nebylo dát návod, jak bez odpočinku jezdit na dlouhé tratě (důrazně varuji před takovými snahami). Šlo o to zjistit na modelové situaci, jaké jsou meze organismu (schopnost se soustředit na určitou činnost při nemožnosti spánku či odpočinku). Je to situace, kdy jste v horách se zraněným kamarádem, kterého musíte 2 dny transportovat do civilizace.

Experimentální řízení auta trvalo 56 h. Na hlavě čapka EEG, pod nosem teplotní senzor snímající dech, na ruce elektrody na záznam kožního odporuExperimentální řízení auta trvalo 56 h. Na hlavě čapka EEG, pod nosem teplotní senzor snímající dech, na ruce elektrody na záznam kožního odporu

Tento článek vyšel také v časopise Svět outdooru 4/2014.

Kamarád je oběhově nestabilní (neustále musíte kontrolovat, zda dýchá a tepe mu srdce). To vylučuje možnost si byť i na 5 minut odpočinout a spát. Buď jej kontrolujete, nebo transportujete do civilizace. Zajímavým výsledkem experimentu s řízením bylo, že pokusná osoba nevybočila z průměrných hodnot reakčních časů po celou dobu experimentu. Neznamená to, že řízení takovouto dobu je bezpečné, ale že individuální schopnosti jedince jsou jinde, než bychom obvykle předpokládali.

Protože šlo o modelovou situaci záchrany v horách, po celou dobu experimentu pokusná osoba nepila a nejedla. Cirkadiální rytmus je rozhodující a ani přes silnou motivaci se jej nepodařilo změnit. Znamená to, že okolo 2. až 3. hodiny ranní klesala tělesná teplota a organismus šel do útlumu. Protože spát nebylo možné (nutnost řídit), stoupala tepová frekvence. Znamenalo to značné psychické vypětí.

Kromě všech informací, které jste se dozvěděli v tomto článku, se vám v horách může hodit také znalost "lavinologie"

Jak poznat blížící se kolaps?

Když jsme unaveni a vyčerpáni, projeví se to (kromě únavy a těžké hlavy) mravenčením na vnitřní straně předloktí a poruchou termoregulace. Přicházejí návaly horka s následnou zimnicí. Je to poslední varování, kdy máme 15–20 minut, než padneme či usneme ve stoje. V tomto okamžiku nepomohou žádná stimulancia, ale pouze odpočinek. Je třeba se postarat o tepelnou pohodu, tedy připravit bezpečný bivak. Jestliže to podceníme (a jen na 10 minut si sedneme, abychom si odpočali) usneme a bez připraveného bivaku nejspíš umrzneme.

Povzbuzující látky

Aby lidé nemuseli podstupovat výše zmíněné psychické vypětí, kterým se projevuje boj s únavou, přišli na myšlenku používat různé povzbuzující látky. Jednotlivé armády za druhésvětové války zkoušely řadu z dnešního pohledu zakázaných látek, které měly udržet vojáky v bdělém stavu. Známý je případ anglických pilotů dálkových bombardérů, kteří na zpáteční cestě z Německa do Anglie takové látky používali. Samotní Němci je ordinovali svým pěším vojákům na frontě. Protože došlo k nadužívání a závislosti, projevily se i negativní účinky, jako je nemožnost usnout (v době určené na odpočinek) a následné vyčerpání organismu a např. usnutí ve stoje. Další negativním účinkem byly psychické poruchy a rozložení vztahů v jednotce. Nakonec se od toho upustilo.

Přesto existuje skupina látek, které se běžně používají, ale jsou chápány jako látky společenské, a ne v první řadě jako stimulancia. Některá legální stimulancia najdete v infoboxu, chemici tyto látky řadí mezi xanthiny. S překvapením zjistíme, že jsou to obvykle látky, se kterými se denně setkáváme.

Mezi legální stimulancia patří: ƒ

Káva – kofein (2–3 %) ƒ

Čaj – kofein, thein (2–5 %) ƒ

Kakao, – theobromin, theofilin čokoláda ƒ

Maté – kofein (3 %) ƒ

Jope – kofein ƒ

Cola – kofein (2–4 %) ƒ

Guarana – kofein (5 %)

Nejčastěji jde o theinkofein, což jsou velice podobné látky. Dokonce se dá říct, že thein v čaji je účinnější stimulant než kofein v kávě. Stačí si namíchat stejné množství čaje a kávy, uvařit z toho jeden šálek nápoje a porovnat. Řada energetických nápojů obsahuje kromě kofeinu v dávce 32 mg/100 ml navíc guaranu a taurin. Důvod je převážně legislativní. EU v energetických nápojích nepovolila více než oněch 32 mg/100 ml. Dohání se to až 1 g výtažku z guarany. Stimulační látky působí proto, že ovládají naši psychikumetabolismus. To jde ale i nacvičit. Budeme-li sledovat v kině film, který nás nudí, budeme u toho usínat; jestliže nás vtáhne do děje, tak nás probere.

Čaj kontra káva

Co je lepší, káva, čaj či energetický nápoj? Na to není jednoznačná odpověď. Je třeba si uvědomit, že použitím libovolného stimulancia jen tělu umožníme rychleji vyčerpat zásoby, které v organismu ještě máme. Energetické nápoje obsahují kromě kofeinu v různé podobě především cukr (tedy zdroj energie). Káva se obvykle vstřebává rychleji než čaj, který kromě theinu obsahuje ještě další alkaloidy, které zpomalují nástup stimulačních účinků. Káva i čaj (u čaje především třísloviny) dráždí žaludek.

Yerba Maté

Maté je čaj z cesmíny paraguajské, obsahuje kofein a v Jižní Americe je to velice oblíbený nápoj. Pije se z kalabasy (vydlabaná tykev) pomocí kovové trubičky (bombilla). Kalabasa se do třech čtvrtin naplní Yerba maté a doleje vodou. Usrknete dva doušky a dolejete z termosky horkou vodou. Tak maté ve skupině koluje podobně jako dýmka míru.

V případě vyčerpání je kromě kofeinu třeba tělu dodat energii. Vyzkoušenou cestou dodání energie (rychlá – cukry a pomalá – tuky, které rovněž chrání žaludek před dráždivými účinky tříslovin v čaji) a vody (hydratace) je následující nápoj z černéhozeleného čaje. Je dobré použít kvalitní černý čaj (ceylon, indický, Assam). Uděláme silný, téměř černý nálev. Louhování trvá 3–5 minut. Neustále ochutnáváme, a když se začínají louhovat třísloviny, čaj slejeme. Stejný postup uděláme se zeleným čajem (např. Gunpowder). Ten je třeba hlídat pečlivěji. Slejeme čaje dohromady, přidáme smetanu či mléko (zdroj tuku) a hodně osladíme. Důležité je, aby čaj nevychladl (proto jej uchováváme v termosce). S litrem takového nápoje jsme v případě potřeby schopni v mezní situaci na horách probdít celou noc, vydržet celonoční přesun, ohlídat zraněného kamaráda a pochopitelně také pracovat celou noc.

Čaj je účinnější stimulant než káva. Na obrázku je pro srovnání 7g dávka kávy, 7g dávka čaje a jako poslední běžná 2g dávka čaje. Je vidět, že 7g čaje rozhodně není dávka pro jeden šálekČaj je účinnější stimulant než káva. Na obrázku je pro srovnání 7g dávka kávy, 7g dávka čaje a jako poslední běžná 2g dávka čaje. Je vidět, že 7g čaje rozhodně není dávka pro jeden šálek

Účinky kofeinu

Kofein uvolňuje hladké svalstvo a stimuluje srdce a dýchací systém, má protispánkové účinky („stayawake pills“), odstraňuje únavu, zvláště duševní, zbystřuje myšlení, působí jistou euforii. Nemění osobnost a charakter. Je to mitotický (buněčný) jed, ve větších dávkách způsobuje křeče.

Kdo nechce ztrácet čas přípravou nápoje z černého a zeleného čaje nebo utrácet za energetické nápoje, může využít rozpustnou kávu. Dávkování u mleté kávy je okolo 7 g na šálek. Rozpustná káva je koncentrovaný extrakt, stačí pouze 2 g. Potřebujeme-li dostat rychle kofein a cukr do krevního oběhu, využijeme toho, že ke vstřebávání dochází už na ústní sliznici. Připravíme si z rozpustné kávy, cukru a práškové smetany do kávy směs, kterou postupně ucucáváme. Směs se nesmí polykat, snažíme se ji v ústech udržet co nejdéle (3 minuty). Cukr a smetana dodají energii, kofein zrychlí metabolismus a využití dodané energie.

Nejlepší je regenerace

Bojovat proti únavě není potřeba jen pomocí stimulancií (stejně nás jen přiblíží okamžiku totálního vyčerpání). Druhou možností je odpočívat, kdy jen to je možné. Jedna z možností je spát za pochodu. Není to plnohodnotný spánek, ale i tak se dá odpočívat. Poprvé jsem to zažil v 6 letech, kdy jsem šel se strýcem v noci do lesa na čekanou. Měli jsme před sebou 6 km lesem. Šel jsem za ním dva kroky v jeho stopách a jen naslouchal. Každých 15 sekund jsem otevřel oči, abych zkontroloval, že jdu za ním. Rozestup dvou kroků tam byl proto, že když se zastavil (a to jsem slyšel), tak jsem jen dokročil a zkrátil vzdálenost na jeden krok, ale nenarazil do něj. Učí se to i speciální jednotky, první s posledním vedou a ostatní jdou uprostřed a spí. Když se drží za provaz, ještě se zlepší vzájemná komunikace.

Stimulační látky (kofein či jiné) nestačí ve stavu vyčerpanosti. Když už tělo nemá rezervy, způsobí stimulace kolaps (psychické poruchy, selhání oběhu – srdce, poruchy termoregulace – zimnice, upadnutí do spánku ve stoje apod.). Jednou při návratu z Aljašky do Prahy trvala cesta letadlem s přestupy déle než 36 hodin. Měl jsem s sebou energetický nápoj a byl jsem zvědavý, jak mě postaví na nohy. Když jsem usínal v pražském metru, vypil jsem energetický nápoj, ale nic to se mnou neudělalo. Uvědomil jsem si, že ve stavu silného vyčerpání nelze čekat zázraky. Je třeba dodat tekutiny a energii tělu dřív, než se octne na pokraji vyčerpání.

Po použití libovolného stimulancia je třeba pamatovat na regeneraci organismu. Američtí letci, kteří dostávali syntetická stimulancia „go pills“, měli po akci k dispozici „no go pills“, aby mohli usnout a zregenerovat organismus. Tělo na obnovení sil potřebuje především čas (spánek, odpočinek) a energii (strava, doplnění zásob cukrů, tuků a bílkovin). Nezapomínejme proto, že po probdělé noci je třeba plánovat dostatečný odpočinek.

Pokusili jsme se podrobněji probrat nejdůležitější negativní vlivy z hlediska pořadí, v jakém je potřeba řešit jejich působení na jednotlivce při extrémních situacích nejen v divočině. V minulém článku jsme řešili nedostatek vody a jídla.

Ladislav Sieger

Autor se jako fyzik dlouhodobě zabývá otázkami bezpečnosti a přežití v extrémních situacích. Studuje vlivy extrémních situací na lidský organismus, je členem lékařské komise ČHS a členem Společnosti horské medicíny.


14.02.2015, Ladislav Sieger


Diskuse


Rika se,ze kdyz clovek jde treba pesky a po urcite dobe tvdi,ze uz nemuze, tak ve skutecnosti je schopen ujit jeste polovinu vzdalenosti toho ,co usel doposud.Co si o tom myslite?Dekuji za odpoved.
07. 05. 2015, 19:27:12
Chmelda
Chmelda

Otazkou zustava v jakem stavu to prohlasi. Otazka vůle jít dal než něco takoveho prohlasím je individuálni pro ruzne lidi v ruznem prostredi. U sportovců v silovych sportech se traduji podobne veci. Spolehat se na to ovsem neda. Nekteri lide jsou ochotni jit takzvaně na krev aby se neschodili pred ostatnimi a v okamziku kdy se to zlomi uz se s nimi hne jen tězko. Sebepoznani v krajnich situacich je tedy velice vhodna zalezitost pokud clovek vyrazi na akce kde muze hrozit necekana zrada.

06. 02. 2016, 19:25:06
Rika se,ze kdyz clovek jde treba pesky a po urcite dobe tvdi,ze uz nemuze, tak ve skutecnosti je schopen ujit jeste polovinu vzdalenosti toho ,co usel doposud.Co si o tom myslite?Dekuji za odpoved.
07. 05. 2015, 20:24:23
Elena
Elena

"Já už nemůžu" byla poslední slova Toniho Kurze.. (bezprostředně poté zemřel..)

08. 02. 2016, 21:40:37

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

RSS této diskuze

RECENZE VYBAVENÍ

... z webu SvetOutdoru.cz